8 C 104/2019-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely smlouvu o úvěru, když na základě žádosti žalované, žalobkyně vyplatila částku 4 000 Kč na č.účtu označené žalovanou v žádosti. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení shora uvedené částky jistiny, 3 201,60 Kč sjednaného úroku, 1 643,60 Kč paušálních poplatků za upomínání, 2 000 Kč smluvní pokuty. Žalovaná neuhradila ničeho ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po splatnosti úvěru. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně uzavřeli smlouvu [číslo] ze dne [datum], jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobce poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč a závazek žalované splatit jej ve lhůtě do [datum] s nominálně sjednaným úrokem 3 201,60 Kč, a příp. smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky po splatnosti, maximálně však 2 000 Kč Smluvní pokuta je splatná vždy dnem následujícím po splatnosti. Dále bylo sjednáno, že žalovaná je povinna platit poplatky dle sazebníku a obchodních podmínek. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, které upravují postup při čerpání a splácení úvěru a obsahují výkladová ustanovení pojmů uvedených ve smlouvě o úvěru. Dle Sazebníku poplatků činí poplatek za upomínku v případě prodlení s úhradou úvěru a předžalobní výzvu 300 Kč. Žalovaná žalobkyni neuhradila částku 4 000 Kč jistiny, sjednaný úrok pevnou částkou, ani smluvní pokutu vypočtenou ke dni podání žaloby. Žalobce opakovaně vyzval žalovanou k úhradě. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako občanskoprávní vztah plynoucí z platně uzavřené úvěrové smlouvy (§ 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, aplikoval ustanovení občanského zákoníku – dále jen o.z.). Z uvedené smlouvy byl úvěrující (žalobkyně) povinen poskytnout na požádání úvěrovanému (žalované) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, čemuž souvztažně odpovídala povinnost úvěrovaného (žalované) poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). V případě prodlení se žalovaná dále zavázala uhradit smluvní pokutu (§ 2048 o.z.) ve výši 0,1 % z dlužné částky (maximálně 2 000 Kč, tedy ½ jistiny), ohledně které je v prodlení. Uvedená povinnost byla žalovanou porušena, a žalovaná se ocitla v prodlení (§ 1968 o.z.). Za období prodlení pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení) a smluvní pokutu (§ 2048 o.z.). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl. 7. Žalobkyně dále požadovala 1 643,60 Kč jako poplatek za zaslané výzvy (upomínky). Tento svůj nárok opírá o všeobecné obchodní podmínky, resp. o ujednání smlouvy pod [číslo], které ovšem neobsahuje sjednanou výši poplatků, ale pouze obsahuje na jinou listinu - sazebník. Jde o paušalizovanou náhradu škody vzniklou v souvislosti s prodlením žalovaného, tedy smluvní pokutu (dle § 2048 o.z.) (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Odo 852/2006). Ostatně v případě, že by nešlo o smluvní pokutu, ale sjednanou úplatu za zaslání upomínky svého druhu, Nejvyšší soud nakládá s takovým ujednání totožně (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 200/2013). [příjmení] požadovaná smluvní pokuta nevyplývá z uzavřené smlouvy. Ve spotřebitelských vztazích je nezbytné, aby spotřebitel byl upozorněn na ta ujednání, která mají zásadní význam z hlediska jeho práv a povinností a zároveň nejsou pouze technického či vysvětlujícího charakteru. Mezi taková ujednání nepochybně patří též ujednání o smluvní pokutě (byť formou sankčního poplatku), neboť není pouhým upřesněním (technické nebo vysvětlující povahy) sjednané povinnosti, ale zakládá, pro případ porušení jiné smluvní povinnosti, spotřebiteli povinnost novou, existující vedle porušené povinnosti. Povinnost zaplatit smluvní pokutu přitom není nezbytným následkem porušení povinnosti, byť se jedná o ujednání poměrně běžné. Soud dospěl k závěru, že ujednání zajišťující smluvenou povinnost (smluvní pokutu nebo jiné obdobně ustanovení) zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). Soud proto k ujednání o smluvní pokutě (v rozsahu sankčního paušálního poplatku) nepřihlížel dle ust. § 1753 o.z. 8. Ohledně smluvního úroku, který odpovídá sazbě ve výši 730 % ročně (přičemž soud si je vědom, že splatnost úvěru je pouze v řádech týdnů resp. měsíců, ovšem i v případě roční splatnosti by nominálně určený úrok přesahoval sazbu 80 % ročně), soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatné smluvní ujednání pro rozpor s dobrými mravy, kde zájem na ochraně spotřebitele vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a § 588 o.z.). Za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (usnesení sp. zn. II. ÚS 249/97). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy (v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku) musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byl výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. 9. Soud nepoučil žalobce dle ust. § 118a o.s.ř., neboť to přichází v úvahu jen tehdy, jestliže právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a provedené důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, 21 Cdo 3820/2009, 26 Cdo 592/2010, nebo 26 Cdo 1522/2010). V tomto řízení soud ani neměl pochybnost o naplněném žalobním tvrzení směřujícím k uplatněné smluvní pokutě (poplatku za upomínku) a obchodním úroku, ani předložených důkazech k těmto tvrzením (ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), nicméně na půdorysu tvrzení a důkazů, dospěl k závěru, že žalovaná část pohledávky odpovídající smluvní pokutě (sankčním poplatkům) a sjednaného úroku nejsou po právu. Proto v této části soud žalobu zamítl. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu jistiny 4 000 Kč, smluvní pokuty 2 000 Kč a úroku z prodlení 1 174,19 Kč; celkem 7 174,19 Kč. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 4 845,20 Kč (úrok a paušální sankční poplatky). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 405 Kč, přičemž tato částka představuje cca 19,38 % z jejich celkové výše 2 089 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 59,69 %, vč. příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 40,31 %). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 200 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. a.t.), a dále ze tří paušá