8 C 237/2020-50 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky, z nichž požaduje jistinu ve výši 9 820 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne [datum], účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného částky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 984 Kč, a to z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 1 820 Kč do [datum]. Dále byla sjednána smluvní pokuta, která s ohledem na § 122 zák. č. 257/2016 Sb. je požadována pouze do výše nepřesahující 0,5 celkové výše úvěru, a částka za upomínání písemnými výzvami. Žalobkyně ověřila schopnost žalovaného řádně splácet dotazy žalovanému a ověřila příjmy žalovaného dle kopií výplatních pásek. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani na výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po dobu řízení zůstal nečinný. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně poplatku 1 820 Kč bez běžného úroku (0 %) do 30 dnů (do dne [datum]). Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % z dlužné částky, pokud žalovaný neinformuje žalobkyni o hrozícím prodlení se splátkou a smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byly sjednány poplatky za jednotlivé úkony jako jsou upomínky pro případ prodlení žalovaného a přirůstání úroků z prodlení k jistině. 5. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že 8 000 Kč žalobkyně vyplatila dne [datum]. 6. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze závislé činnosti ve výši cca 25 tis. Kč měsíčně. 7. Z upomínek bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě šestkrát ode dne [datum] do dne [datum], přičemž první upomínkou žádala žalobkyně zaplacení do dne [datum]. 8. Z předložených důkazů soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému dne [datum] částka ve výši 8 000 Kč, a současně byl sjednán závazek žalovaného splatit vč. poplatku za poskytnutí zápůjčky celkem 9 820 Kč do 30 dnů, tj. do dne [datum]. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost toliko dotazy na žalovaného a ověření příjmů výplatními páskami. Výdaje žalovaného nezjišťovala. Žalovaný neuhradil žádné splátky. A v prodlení zůstal i po upomínce žalobkyně ze dne [datum], kterou mu byla stanovena lhůta do dne [datum]. 9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), resp. o zápůjčce dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí ZSÚ, když nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku [příjmení] zkoumala příjmy žalovaného, které měla doloženy výplatními páskami, ale nijak se nezajímala o další poměry žalovaného, především výši jeho výdajů (nebo to alespoň netvrdila a označenými důkazy nedoložila). Soud nemohl dát žalobkyni poučení ve smyslu § 118a o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Smlouvu o zápůjčce proto soud ve smyslu § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalovanému uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v upomínce žalobkyně. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 9 588,09 Kč (jistiny, a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]). Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 8 689,50 Kč (poplatky, smluvní pokuta a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 113 Kč, přičemž tato částka představuje cca 5 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 53 %, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 48%). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.. 11. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t.