13 C 239/2021-37 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7 903,99 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 42392351481100, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v částce 7 955 Kč, a kterážto smlouva byla po posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jako„ [věřitel] [anonymizováno]“), jež postoupila tuto pohledávku za žalovanou žalobkyni. 2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Soud nařídil jednání na den 8. 11. 2021 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V tomto odůvodnění se ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí zejména předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. [věřitel] [anonymizováno] a žalovaná se dne 20. 9. 2019 dohodly, že tato společnost poskytne žalované úvěr v částce 7 195 Kč, přičemž žalovaná tuto částku vrátí spolu ve splátkách s úrokem. Téhož dne byla částka 7 195 Kč žalovanou čerpána; na dluh ze smlouvy žalovaná uhradila částku 719 Kč zaúčtovanou dne 30. 9. 2019, částku 500 Kč zaúčtovanou dne 22. 11. 2019 a částku 500 Kč zaúčtovanou dne 13. 12. 2019. Dne 7. 7. 2020 se [věřitel] [anonymizováno] a žalobkyně dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovanou se postupuje na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno psaními ze dne 23. 7. 2020 a současně byla jedním z psaní vyzvána, aby dluh v částce 7 853,99 Kč s úrokem z prodlení splnila do pěti dnů od doručení oznámení, přičemž toto psaní bylo dne 23. 7. 2020 podáno na poště za účelem doručení žalované. 5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně však nepředložila žádný důkaz k prokázání posuzování úvěruschopnosti žalované poskytovatelkou úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy. Nadto je soudu z úřední činnosti známo, že žalovaná vystupuje jako povinná v celé řadě exekučních řízení, což mělo být poskytovatelce úvěru před uzavřením smlouvy známo nahlédnutím do přístupných databází, když již v té době žalovaná vystupovala jako povinná ve čtrnácti exekucích, čímž se měla poskytovatelka úvěru při zvažování, zda žádosti o úvěr vyhovět, s odbornou péčí zabývat a případně úvěr vůbec neposkytnout. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byl úvěr, jednalo se případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. Společnost [věřitel] [anonymizováno] coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované vůbec nesplnila, když k tomuto nebyly předloženy žádné důkazy, což má podle § 87 ZSÚ za následek neplatnost smlouvy. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele nebyla žalované před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku (poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelů, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a ve výsledku k negativním ekonomickým dopadům na celou společnost a její členy), a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. (a v souladu se závěry Soudního dvora EU vyslovenými v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) absolutně neplatná. 8. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupena podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovanou pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalované dle provedeného důkazu poskytla peněžní prostředky v částce 7 195 Kč. Z této částky byla dle žalobkyní předloženého důkazu uhrazena částka 1 719 Kč. Žalovaná, jež se o částku 7 195 Kč bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odstz. 1 o. z., je proto podle § 2993 o. z. žalobkyni povinna vydat dosud nevrácený rozdíl (5 476 Kč). Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byla žalovaná k vrácení dluhu vyzvána psaním ze dne 23. 7. 2020, které žalobkyně téhož dne žalované odeslala. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 28. 7. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění do pěti dnů od doručení výzvy, kterým je tedy den 3. 8. 2020 (neboť pátý dne dopadá na neděli). Až od 4. 8. 2020 je tak žalovaná ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 5 476 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. v nižší žalobkyní požadované výši. V tomto rozsahu je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. 9. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení ničeho jiného, než co bylo žalované bez právního důvodu vyplaceno a co jí nebylo dosud vráceno. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaná žalobkyni nedluží. 10. Žalobkyně sice zaznamenala úspěch ve věci v nepatrně převážné části, ale skutečnost, že její právní předchůdkyně poskytla úvěr osobě, jež byla v minulosti zatížena exekucemi a u níž neposuzovala řádně a dostatečně úvěruschopnost, což vedlo mj. k zahájení zdejšího řízení, je důvodem hodným zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů řízení ve smyslu § 150 o. s. ř.