14 C 347/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 400 Kč, a to v 40 týdenních splátkách. Žalovaný však splátky řádně nehradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena [právnická osoba] S.á.r.l., následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobci. Žalovaný byl o postoupení informován. Žalobce od právního předchůdce obdržel informaci o celkové výši úhrad 2 930 Kč. V souladu se smlouvou bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a poté na jistinu. K datu prvního postoupení činila pohledávka 13 470 Kč, z toho jistina 10 000 Kč a souhrnný poplatek 3 470 Kč. Žalobce se tak domáhal zaplacení částky celkem 13 470 Kč s úrokem z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] písemně smlouvu o půjčce, na základě které poskytla žalovanému půjčku v částce 10 000 Kč, přičemž žalovaný potvrdil převzetí této částky přímo ve smlouvě. Žalovaný se zavázal zaplatit společnosti půjčenou částku a dále souhrnný poplatek v částce 6 400 Kč, tj. celkem 16 400 Kč, a to ve 40 týdenních splátkách po 410 Kč. První splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy. Ve smlouvě bylo sjednáno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky uvedené na zadní straně tohoto formuláře. V těchto smluvních podmínkách bylo mimo jiné v článku 1 uvedeno, že RPSN činí při poskytnutí půjčky na 40 týdnů 294,1 % Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka z této smlouvy postoupena [právnická osoba] [právnická osoba], společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila postoupení pohledávky. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena ze [právnická osoba] [právnická osoba] na žalobce, i toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dne [datum] zaslal právní zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto věc posoudil podle právních předpisů platných do [datum]. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Po právní stránce soud uzavřenou smlouvu hodnotí jako smlouvu o půjčce dle § 657 a násl. občanského zákoníku. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny na žalobce dle § 524 odst. 1 občanského zákoníku, postoupení bylo žalovanému oznámeno dle § 526 odst. 2 občanského zákoníku, žalovaný je proto povinen plnit dluh ze smlouvy žalobci. Smlouvu o půjčce však soud považuje v části, která se týká sjednaného souhrnného poplatku, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku, když důvod neplatnosti soud shledává v nemravné výši tohoto poplatku, fakticky úroku. Ve smlouvě je uvedeno, že částka 6 400 Kč představuje souhrnný poplatek, přitom však ze smlouvy nevyplývá, o co jiného by se mělo jednat, než o cenu za poskytnutí peněžních prostředků, tedy o úrok. Ostatně i žalobkyně v žalobě uvedla, že souhrnný poplatek představuje kapitalizovaný úrok. Úrok 6 400 Kč při poskytnuté částce 10 000 Kč a době splatnosti 40 týdnů při prostém vydělení odpovídá úrokové sazbě 83,2 % ročně. Přitom tento výpočet nezohledňuje, že splátkami se u běžných půjček či úvěrů standardně snižuje základ pro výpočet úroku, takže reálně by tato částka odpovídala podstatně vyššímu procentnímu úroku. O skutečné výši úroku patrně spíše vypovídá RPSN uvedená ve smlouvě, tj. 294,1 %, vzhledem k tomu, že jiné náklady než tento souhrnný poplatek sjednány nebyly. V každém případě již úroková sazba ve výši 83,2 % ročně je bez pochyb nemravná, když sazba nad 60 % je obecně přijímaná jako rozporná s dobrými mravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V trestních věcech dokonce soudy označily za lichvářský úrok přesahující 44 % ročně (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013). Pokud tedy sjednaná výše úroků přesahuje hranici, kterou lze označit za lichvářský úrok, nelze než hodnotit dohodu o výši úroku jako nemravnou a tudíž neplatnou. Pro úplnost soud uvádí, že ujednání o smluvním úroku lze posoudit z hlediska rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné, bez možnosti shledat ho neplatným jen v rozsahu, ve kterém úroky přesahují rámec dobrých mravů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009). Důvod neplatnosti se však vztahuje pouze na dohodu o výši úroku, kterou lze oddělit od zbytku právního úkonu, ve zbytku proto soud považuje smlouvu za platnou (§ 41 občanského zákoníku). Na základě smlouvy tak byl žalovaný povinen zaplatit jen poskytnutou částku 10 000 Kč, a to ve sjednaných splátkách, když úrok (souhrnný poplatek) nebyl platně sjednán. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný před postoupením uhradil částku 2 930 Kč, k datu postoupení tedy dlužil jen 7 070 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s placením, je také povinen hradit úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od [datum], ačkoliv půjčka měla být vrácena již v roce 2008. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 7 070 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný do částky 7 070 Kč, to představuje 52 % z celkové žalované částky 13 470 Kč, neúspěšný do částky 6 400 Kč, tj. 48 %. Rozdíl mezi úspěchem obou účastníků tak činí jen 4 %, za této situace lze konstatovat, že jejich úspěch v tomto řízení byl zhruba stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.