33 C 167/2021-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 500 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201101001 uzavřené po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 22. 12. 2017 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], když na dluh uhradil toliko 10 400 Kč. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud nařídil jednání na den 11. 10. 2021 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti a současně požádala o odročení pro případ, že soud shledá, že žalobkyní tvrzené a dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro plné vyhovění žalobě. Soud neshledal žádost o odročení důvodnou. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. [právnická osoba], a žalovaný se dne 20. 12. 2017 dohodli, že tato společnost zapůjčí žalovanému částku 12 000 Kč a zřídí mu doplňkové životní pojištění [název] [anonymizováno], za což se žalovaný zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 9 600 Kč a poplatek za pojištění ve výši 300 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 60 týdenních splátkách, sjednali si úrok ve výši 19,52 % ročně; žalovaný převzal téhož dne částku 12 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1201101001). Téhož dne žalovaný poskytl v žádosti o zápůjčku společnosti [právnická osoba], údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí od září 2017 v nájmu, má vyživovací povinnost k dvěma dětem, je osobou samostatně výdělečně činnou (přípravné a dokončovací stavební práce); dále uvedl, že má pravidelné měsíční příjmy z podnikání ve výši 20 680 Kč, a jeho běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 12 000 Kč tvoří: nájemné – 5 000 Kč a osobní výdaje – 7 000 Kč; údaje nebyly soudu doloženy žádnými listinami; dokument byl podepsán žalovaným i zástupcem původní věřitelky; dle dokumentu podepsaného žalovaným i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy nájemním smlouvou, SIPO, výpisem ze živnostenského rejstříku, fakturou (zjištěno z karty zákazníka z 20. 12. 2017). Dne 29. 11. 2019 se společnost [právnická osoba], a žalobkyně dohodly, že výše specifikované pohledávky za žalovaným se postupují na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019 vč. strany 369 přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno psaním ze dne 29. 11. 2019, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě částky 13 000 Kč do 10 dnů od jeho doručení, a které bylo za účelem doručení žalovanému podáno na poště dne 13. 12. 2019 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 a z podacího lístku č. RR2578713156F). 5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soudu je nicméně z úřední činnosti známo, že žalovaný vystupuje jako povinný v celé řadě exekučních řízení. Jelikož žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že před poskytnutím zápůjčky bylo nahlédnutím do poskytovatelce zápůjček přístupných databází ověřeno, zda nemá žalovaný dluhy, které jsou exekučně vymáhány, vyžádal si soud výpis z rejstříku zahájených exekucí pro žalovaného, z něhož seznal, že v době poskytnutí zápůjčky figuroval žalovaný jako povinný ve čtyřech exekucích. Tyto informace byly poskytovatelce zápůjčky snadno dostupné nahlédnutím do centrální evidence exekucí, avšak z žaloby neplyne, že k tomu bylo před poskytnutím zápůjčky přistoupeno. K tomu měla původní věřitelka přistoupit i s ohledem na skutečnost, že z faktury rozhodně nelze dovozovat průměrnou výši příjmů z živnostenského podnikání, a není tedy zřejmé, jak byla výše příjmů žalovaného doložena. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku. 6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky dne 20. 12. 2017, přičemž žalovaný uvedl své příjmy a výdaje, avšak nedoložil je. [právnická osoba], nevyžadovala doložení tvrzených výší příjmů a výdajů a neprověřovala, zda není žalovaný v exekuci. [právnická osoba], poskytla žalovanému dne 20. 12. 2017 zápůjčku v částce 12 000 Kč, na niž žalovaný uhradil 10 400 Kč. Dne 29. 1. 2019 se společnost [právnická osoba] dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětná pohledávka za žalovaným převádí na žalobkyni. Téhož dne společnost [právnická osoba], sepsala výzvu k zaplacení dluhů ze smlouvy o zápůjčce a dne 13. 12. 2019 ji podala na poště k doručení žalovanému. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejich předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel úvěru před zavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle první věty odst. 2 citovaného paragrafu ZSÚ poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatel úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. 11. Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. 12. V posuzované věci společnost [právnická osoba], coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle provedených důkazů nesplnila. Poskytovatelka úvěru se s odbornou péčí nezabývala tvrzenými příjmy a výdaji žalovaného. Poskytovatelce úvěru rovněž objektivně nic nebránilo v ověření, zda žalovaný řádně plní své závazky, např. nahlédnutím do centrální evidence exekucí či podobné databáze. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, a uzavřená smlouva o zápůjčce je proto podle § 588 o. z. absolutně neplatná. 13. Žalobkyně, na niž byly pohledávka za žalovaným postoup