33 C 97/2021-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 662 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru č. B0003860118319588, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 6 000 Kč převodem na jeho účet č. [bankovní účet], a kterážto smlouva byla po posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], jež postoupila tuto pohledávku za žalovaným žalobkyni. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud nařídil jednání na den 25. 10. 2021 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. [právnická osoba], a žalovaný se dne 8. 10. 2018 dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému úvěr v částce 6 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet], přičemž žalovaný tuto částku vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru při sjednání roční úrokové sazby 40 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. B0003860118319588). Téhož dne byla částka 6 000 Kč zaslána z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet], přičemž jako variabilní symbol bylo uvedeno rodné číslo žalovaného (zjištěno z potvrzení společnosti [právnická osoba], o platbě učiněné dne 8. 10. 2018). Dne 2. 4. 2020 se společnost [právnická osoba], a žalobkyně dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovaným se postupuje na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 2. 4. 2020 vč. relevantní části přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno psaním ze dne 17. 4. 2020 a současně byl téhož dne vyzván, aby dluh v částce 25 553,50 Kč splnil do tří dnů, přičemž tato výzva vypracovaná advokátem žalobkyně byla dne 17. 4. 2020 podána na poště za účelem doručení žalovanému (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze 17. 4. 2020, z výzvy k úhradě ze 17. 4. 2020 a z podacího lístku č. RR2591816685F). 5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně však nepředložila žádný důkaz k prokázání posuzování úvěruschopnosti poskytovatelkou úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy. Nadto je soudu z úřední činnosti známo, že žalovaný vystupuje jako povinný v celé řadě exekučních řízení, což mělo být poskytovatelce úvěru před uzavřením smlouvy známo nahlédnutím do přístupných databází, když již v té době žalovaný vystupoval jako povinný v osmi exekucích (zjištěno z výpisu z rejstříku zahájených exekucí pro žalovaného). 6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba], a žalovaný se dne 8. 10. 2018 dohodli na poskytnutí úvěru žalovanému a tento byl ve výši 6 000 Kč žalovanému následně poskytnut. Dne 2. 4. 2020 se společnost [právnická osoba], dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětná pohledávka za žalovaným převádí na žalobkyni. Dne 17. 4. 2020 žalobkyně sepsala výzvu k zaplacení dluhu a podala ji na poště k doručení žalovanému. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byl úvěr, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel úvěru před zavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného paragrafu ZSÚ poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. 11. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má tak za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. 12. V posuzované věci společnost [právnická osoba], coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným úvěruschopnost žalovaného vůbec nesplnila, když k tomuto nebyly předloženy žádné důkazy. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. absolutně neplatná. 13. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedeného důkazu poskytla peněžní prostředky v částce 6 000 Kč. Z této částky nebylo ničeho vráceno. Žalovaný, jenž se o tuto částku obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinen tuto částku vydat žalobkyni. 15. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle provedených důkazů byl žalovaný k vrácení dluhu vyzván psaním ze dne 17. 4. 2020, které žalobkyně téhož dne žalovanému odeslala. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne 22. 4. 2020. Původní věřitelka vyzvala žalovaného ke splnění do tří dnů (od sepsání výzvy), kterým je tedy den 20. 4. 2020, jenž však předchází dni, kdy došlo k fikci doručená výzvy žalovanému. Až od 23. 4. 2020 je tak žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., resp. v nižší žalobkyní požadované výši, až od tohoto dne. V tomto rozsahu je žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. 16. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatku. Soud proto žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaný žalobkyni nedluží. 17. Žalobkyně sice zaznamenala úspěch ve věci v nepatrně převážné části, ale skutečnost, že její právní předchůdkyně poskytla úvěr osobě