75 C 372/2021-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 5 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 101,20 Kč za období od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), a to na základě žádosti žalované učiněné prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně na adrese [webová adresa]. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalované zápůjčku ve výši 5 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně, a tedy s částkou 2 101,20 Kč. Žalovaná se tak zavázala uhradit částku 7 101,20 Kč, a to splátkou ve výši 3 567,77 Kč splatnou dne [datum] a splátkou ve výši 3 533,43 Kč splatnou dne [datum]. Žalovaná však ničeho neuhradila, a to ani přes upomínku zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 3. V podání ze dne [datum] žalobkyně rozvedla, že smlouva o půjčce byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, když žalobkyně umožňuje podat žádost o půjčku pouze registrovaným klientům. Před podáním žádosti o půjčku provedla žalovaná registraci na webových stránkách žalobkyně, následně zadala heslo, které si sama zvolila a potvrdila, že se seznámila a souhlasí se zněním smlouvy o půjčce v jejích neměnných částech a všeobecnými obchodními podmínkami, a dále udělila žalobkyni souhlas ke kontrole údajů v registrech dlužníků NRKI a [příjmení]. Žalovaná následně dokončila proces ověření identity, a to formou předání údajů ze svého bankovního účtu vedeného u [obec] [anonymizováno] č. účtu [bankovní účet] pomocí aplikace [anonymizováno], do níž je možné se přihlásit pouze prostřednictvím přístupového hesla k internetovému bankovnictví. Plnění bylo následně žalované poskytnuto bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o půjčce prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to jednak nahlédnutím do databáze [příjmení] a také z informací získaných od žalované. V databázi registru dlužníků nebyl zjištěn žádný záznam. Žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedla, že je svobodná. Dále uvedla název zaměstnavatele – [právnická osoba], výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobkyně ověřila údaje uváděné v žádosti o zápůjčku hovorem s žalovanou na telefonním čísle, které žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru a které je uvedeno i na titulní straně smlouvy o zápůjčce. 4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a po celou dobu řízení byla pasivní. 5. Soud věc projednal na jednání konaném dne [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaná se k jednání, leč řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. 6. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná za pomocí prostředků komunikace na dálku podepsaly listinu označenou jako smlouva o půjčce [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 5 000 Kč, za což se žalovaná zavázala vrátit částku 7 101,20 Kč tvořenou jistinou ve výši 5 000 Kč a úrokem ve výši 0,9 % denně. Termín splatnosti byl sjednán dne [datum]. Bližší práva a povinnosti byly upraveny ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně. Žalobkyně dne [datum] zaslala finanční prostředky ve výši 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] [právnická osoba] byla ke dni [datum] vlastníkem účtu č. [bankovní účet] žalovaná. Žalovaná sdělila žalobkyni název svého zaměstnavatele a výši měsíčních příjmů (15 000 Kč) a výdajů (6 000 Kč). Dne [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu na půjčku ve výši 5 000 Kč splatnou do 60 dnů se splátkou ve výši 3 567,77 Kč a datem splatnosti dne [datum] a splátkou ve výši 3 533,43 Kč a datem splatnosti dne [datum]. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], a to do [datum]. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění od [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 22 odst. 5 ZSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovanou, jako dlužnicí, byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z., neboť žalobkyně (zapůjčitel) byla povinna přenechat žalované (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku 5 000 Kč), a žalovaná se zavázala po uplynutí dohodnuté doby vrátit žalobkyni věci stejného druhu (peníze), a to včetně poplatků. Žalovaná pak v daném případě vystupovala v pozici spotřebitele ve smyslu § 419 o.z., neboť sjednávala zápůjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o zápůjčce a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o zápůjčce se na daný závazkový právní vztah aplikuje dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rovněž ZSÚ. 13. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporná zápůjčka ve výši 5 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalované, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). 14. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. 15. V projednávané věci žalobkyně uváděla, že před poskytnutím úvěru nahlížela do registrů dlužníků NRKI a SOLUS (nebyl zjištěn žádný záznam) a také vycházela z informací získaných od žalované, která uvedla, že je svobodná, dále uvedla název zaměstnavatele, výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů, což žalobkyně ověřila hovorem s žalovanou. Uvedené zcela obecné tvrzení o prověření bonity žalované však žalobkyně nijak nerozvedla, když neuvedla, k jakým výsledkům na jejich základě došla a jak se promítly do celkového hodnocení žalované z hlediska její schopnosti splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně tak řádné posouzení úvěruschopnosti žalované nejen nedostatečně tvrdila, ale ani na po