76 C 197/2021-44 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 2. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 111 636 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne 13. 4. 2017 smlouvu o úvěru č. 1204000013, na základě které mu poskytla částku 50 000 Kč, kterou žalovanému zaslala na účet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli úvěr spolu s částkou 54 976 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru, a s částkou 18 000 Kč, představující odměnu za administrativní činnost. Pohledávka sestává z jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 48 636 Kč a z poplatku za administrativní činnost ve výši 13 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 10 747,44 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 5 335,42 Kč, úroku ve výši 19,64 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízená zcela pasivní. 4. Při ústním jednání konaném dne 22. 9. 2021, a to před zahájením jednání ve věci samé, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro částku ve výši 13 000 Kč (poplatek za administrativní činnost). 5. Dle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Dle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 téhož ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství. 6. Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět avšak před tím, nežli bylo zahájeno jednání ve věci samé, soud řízení v souladu s částečným zpětvzetím zastavil (výrok I.). 7. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 22. 9. 2021. Žalovanému bylo dne 6. 9. 2021 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání (tzv. fikcí), jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 8. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Žalobkyně, resp. její zástupkyně, která se k jednání dostavila, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. 9. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal až do částky 50 000 Kč (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). Žalovaný tak byl žalobkyni povinen uhradit (vrátit) celkem částku ve výši 122 976 Kč, a to nejpozději do 18. 4. 2020. Jelikož žalovaný dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradil, ocitl se dnem následujícím v prodlení a je proto povinen hradit také úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Pro úplnost soud dodává, že se zabýval i tím, zda původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že původní věřitel dostál požadavku citovaného ustanovení. Majetkovou situaci žalovaného zanesl do Karty klienta a ověřil sdělené údaje z výplatních pásek a pracovní smlouvy, současně provedl lustraci Centrální evidence exekucí. Tvrzené údaje stran výdajové situace žalovaného přitom nikterak výrazně nevybočují z„ průměrných“ výdajů zachycených ve Statistice rodinných účtů sestavované Českým statistickým úřadem. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 615 Kč, přičemž tato částka představuje 82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9 %; soud při zvažování úspěchu a neúspěchu přihlížel i k příslušenství žalované pohledávky). Neúspěch žalobkyně spočíval v té části řízení, pro kterou bylo řízení zastaveno zaviněním žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 466 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, kdy se jednotlivé žaloby liší pouze označením žalovaných, vyčíslením požadovaných nároků a údaji z jednotlivých smluv (obdobné žaloby týkající se úvěrových pohledávek žalobkyně jsou vedeny u zdejšího soudu např. pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]), byly náklady řízení stanoveny dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když tarifní hodnotou je jistina dlužného úvěru ve výši 50 000 Kč). Požadovaný poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za administrativní činnost jsou, jakožto odměna za poskytnutí úvěru (smluvní úrok), příslušenstvím pohledávky, k níž se při stanovení tarifní hodnoty v souladu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu nepřihlíží. Náklady žalobkyně tak tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) po 500 Kč a za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu dne 22. 9. 2021) za 3 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tj. celkem 4 600 Kč, a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tj. 1 200 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený na cestě zástupce žalobkyně k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět ve výši 200 Kč (dvě započaté půlhodiny) dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 260 Kč, tj. celkem 11 726 Kč, z čehož 82 % činí 9 615 Kč. 12. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu na úkon právní služby, podání ze dne 2. 9. 2021, neboť žalobkyně podáním pouze doplňovala nedostatečná tvrzení a důkazy k posouzení procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného v žalobě. Soud přistoupil k výzvě k doplnění pouze proto, že žalobkyně nenabídla tato tvrzení a důkazy v žalobě, až tak mohla a měla učinit. Fragmentování vyjádření žalobkyně, ačkoli si žalobkyně musela být vědoma, jak je soudu známo z úřední činnosti v množství řízeních s účastí žalobkyně, že soud ex offo zkoumá proces posuzování úvěruschopnosti, nemůže vést k navyšování povinnosti k náhradě nákladů řízení. 13. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.