77 C 48/2021-38 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 576,60 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 540613229 uzavřené, po posouzení úvěruschopnosti žalované, dne 12. 11. 2017 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], když na dluh uhradila toliko 2 850 Kč, a dále se domáhala zaplacení částky 14 307 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 652519538 uzavřené, po posouzení úvěruschopnosti žalované, dne 19. 10. 2017 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], když na dluh uhradila toliko 3 728 Kč. 2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Soud nařídil jednání na den 11. 10. 2021 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti a současně požádala o odročení pro případ, že soud shledá, že žalobkyní tvrzené a dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro plné vyhovění žalobě. Soud neshledal žádost o odročení důvodnou. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. [právnická osoba] a žalovaná se dne 12. 11. 2017 dohodly, že tato společnost zapůjčí žalované částku 8 000 Kč, za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 7 233 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 60 týdenních splátkách, sjednali si úrok ve výši 29 % ročně; žalovaná převzala téhož dne částku 8 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce č. 540613229). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr společnosti [právnická osoba] údaje k posouzení schopnosti splácet, když uvedla, že bydlí ve spolubydlení, má základní vzdělání, je svobodná, má vyživovací povinnost k jedné osobě a peníze si půjčuje kvůli dětem; dále uvedla, že jí pravidelné měsíční příjmy v souhrnné částce 9 100 Kč tvoří: čistý příjem – 7 600 Kč a ostatní příjmy – 1 500 Kč, a její běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 6 200 Kč tvoří: interní splátky PF – 2 400 Kč, odhadované měsíční výdaje – 3 800 Kč; dle dokumentu podepsaného žalovanou i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy potvrzením o příjmu mateřské dávky, výměrem podpory na rok 2017 a poštovními složenkami (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 12. 11. 2017). [právnická osoba] a žalovaná se dne 19. 10. 2017 dohodly, že tato společnost zapůjčí žalované částku 10 000 Kč, za což se žalovaná zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 8 917 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 60 týdenních splátkách, sjednali si úrok ve výši 29 % ročně; žalovaná převzala téhož dne částku 10 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce č. 652519538). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr společnosti [právnická osoba] údaje k posouzení schopnosti splácet, kdy uvedla, že bydlí ve spolubydlení, má základní vzdělání, je svobodná, má vyživovací povinnost k jedné osobě a peníze si půjčuje kvůli dětem; dále uvedla, že její pravidelné měsíční příjmy v souhrnné částce 12 100 Kč tvoří: čistý příjem – 7 600 Kč a ostatní příjmy – 4 500 Kč, a její běžné měsíční výdaje v souhrnné částce 4 800 Kč tvoří: interní splátky PF – 1 200 Kč a odhadované měsíční výdaje – 3 600 Kč; dle dokumentu podepsaného žalovanou i zástupcem původní věřitelky byly údaje k žádosti doloženy (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 12. 11. 2017). Dne 20. 1. 2020 se společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodly, že výše specifikované pohledávky za žalovanou se postupují na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020 vč. relevantních částí přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno psaním ze dne 20. 1. 2020, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě částek 15 876,60 Kč a 21 507 Kč do 10 dnů od jeho doručení, a které bylo za účelem doručení žalované podáno na poště dne 14. 2. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020 a z podacího lístku č. RR2590422514F). 5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soudu je nicméně z úřední činnosti známo, že žalovaná vystupuje jako povinná v celé řadě exekučních řízení. Jelikož žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že před poskytnutím zápůjček bylo nahlédnutím do poskytovatelce zápůjček přístupných databází ověřeno, zda nemá žalobkyně dluhy, které jsou exekučně vymáhány, vyžádal si soud výpis z rejstříku zahájených exekucí pro žalovanou, z něhož seznal, že v době poskytnutí úvěru figurovala žalovaná jako povinná ve čtyřech exekucích. Tyto informace byly poskytovatelce zápůjček snadno dostupné nahlédnutím do centrální evidence exekucí, avšak z žaloby neplyne, že k tomu bylo před poskytnutím úvěru přistoupeno. Současně není zřejmé, jak žalovaná doložila výši svých výdajů, která měla dle zákaznických karet dosahovat zcela neúměrně nízké výše pohybující se okolo tehdejší výše životního minima. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatelky o zápůjčky. 6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky dne 12. 11. 2017 a dne 19. 10. 2017, přičemž v obou případech uvedla své příjmy a výdaje, avšak doložila pouze své příjmy. [právnická osoba] v obou případech nevyžadovala doložení tvrzených výší výdajů a neprověřovala, zda není žalovaná v exekuci. [právnická osoba] poskytla žalované dne 12. 11. 2017 zápůjčku v částce 8 000 Kč, na niž žalovaná uhradila 2 850 Kč, a dne 19. 10. 2017 zápůjčku v částce 10 000 Kč, na niž žalovaná uhradila 3 728 Kč. Dne 20. 1. 2020 se společnost [právnická osoba] dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětné pohledávky za žalovanou převádí na žalobkyni. Téhož dne společnost [právnická osoba] sepsala výzvu k zaplacení dluhů ze smluv o zápůjčce a dne 14. 2. 2020 ji podala na poště k doručení žalované. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. [právnická osoba] a žalovaná v obou případech uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouvy byly uzavřeny mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejich předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se v obou případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel úvěru před zavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhé věty odst. 2 citovaného paragrafu ZSÚ poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. 11. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má tak za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustano