8 C 253/2019-47 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 4 000 Kč na sdělené číslo účtu z tzv. klientské sekce. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit do dne [datum], vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč, což neučinila, když neuhradila ničeho. Od [datum] je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky (částečně kapitalizovaný do dne [datum]). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně kontrolovala tím, že z výpisu z účtu žalované za období 7-9/ 2017 vyplynul kreditní obrat ve výši několika desítek tisíc korun. Dále žalobkyně nahlédla do databáze EUCB, z které nezjistila žádné úvěry žalované po splatnosti. Současně má žalobkyně za to, že úprava úvěruschopnosti v zákoně o spotřebitelském úvěru je neurčitě, když zákonodárce používá neurčité pojmy jako přiměřeně apod. Kontrola se pak liší dle poskytnuté částky a splatnost, když shora popsaný způsob zcela postačuje u poskytnutí částky 4 000 Kč a splatnosti 28 dní. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne [datum] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], jejímž obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč a závazek žalované splatit jej ve lhůtě do [datum] (28 dní). Dále byl sjednán úrok 472,87 % ročně, který byl splatný jednorázově shodně jako jistina úvěru po 28 dnech, a odpovídá částce 1 451 Kč Smlouva obsahovala rovněž nárok žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky, a částky poplatků za náklady spojené s vymáháním odstupňované dle způsobu upomínky (sms, telefonní hovor, písemnost atd.). Žalobkyně vyplatila částku 4 000 Kč žalované dne [datum]. Žalovaná žalobkyni uhradila částku 0 Kč. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovanou k úhradě, a to do sedmi dnů, a to písemně i emailem. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované dle výpisu z účtu. Předložila výpis z účtu za měsíce září až listopad 2017, soud s ohledem na datum uzavření smlouvy přihlížel pouze k výpisu z účtu do [datum]. Z předloženého výpisu vyplývá, že žalovaná obdržela jednorázovou výplatu porodného, ale pravidelné příjmy tvoří v srpnu 2017 pouze rodičovský příspěvek [částka], v září a říjnu 2017 zvýšený na [částka], a dále jen účelově vázané dávky státní sociální podpory, resp. hmotné nouze – příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí. Dále z předložených výpisů naopak vyplývá, že vedle finančních prostředků poskytnutých žalobkyní získávala žalovaná prostředky i od jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů ([anonymizována dvě slova] – [částka] dne [datum], [webová adresa] – [částka] dne [datum]). Měsíční zůstatky žalované se pohybovaly mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] tisíci Kč. Výdaje měla žalovaná na běžné nákupy spojené s živobytím (jídlo, obuv, léky apod.) a nájemné ve výši [částka]. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z předloženého výpisu vyplývá, že žalovaná obdržela jednorázovou výplatu porodného, ale pravidelné příjmy tvoří v září 2017 pouze rodičovský příspěvek [částka], v říjnu 2017 zvýšený na [částka], a dále jen účelově vázané dávky státní sociální podpory, resp. hmotné nouze – příspěvek na bydlení a příspěvek na živobytí, které mají za úkol nahradit žadateli konkrétní částku vynaloženou na bydlení, resp. na živobytí, pokud nedosahuje předpisy předepsané výše. S takovými příjmy proto nelze kalkulovat jako s příjmy, ze kterých je možné splácet spotřebitelský úvěr. Dále z předložených výpisů naopak vyplývá, že vedle finančních prostředků poskytnutých žalobkyní získávala žalovaná prostředky i od jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z logiky věci ani tyto prostředky nelze uvažovat pro ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 87 ZSÚ. Je iluzorní představa žalobkyně, že schopnost splácet spotřebitelský úvěr může být ověřena byť z dávky hmotné nouze nebo z prostředků získaných od jiného poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Naopak z předloženého výpisu z účtu je zřetelné, že žalovaná nebyla schopna pokrýt své potřeby ani ze svých příjmů z rodičovského příspěvku, a právě proto jí vznikl nárok na výplatu příspěvku na bydlení, resp. na živobytí, ani z opakovaně uzavíraných tzv. mikropůjček, které její situaci stěží mohly zlepšit, když byly poskytovány úplatně, a právě v poměrech obratu žalované v malých částkách rychlé splatnosti byly mnohem citelnější, než příp. dlouhodobá půjčka za běžný úrok (nikoli roční úrok v řádech set procent, který požadovala žalobkyně). Soud se proto neztotožňuje ani s účelovým výkladem žalobkyně, která se domnívá, že u nižších částek úvěrového rámce není potřeba podrobnější zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně se nedostavila na nařízené první jednání ve věci, tedy nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř. Soud proto nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost dne [datum]) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 4 727,80 Kč (jistiny, a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]). Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 3 850,63 Kč (poplatek a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 153 Kč, přičemž tato částka představuje cca 10,22 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 55,11 %, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 44,89 %). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 200 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 189 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.) 8. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářov