8 C 273/2021-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 930,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 11 000 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit do dne [datum] vč. poplatku ve výši 5 930,88 Kč, což neučinil, když neuhradil ničeho. Od [datum] je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně kontroloval tím, že dle obchodních podmínek je klient (žalovaný) povinen doložit, že není např. v exekučním či insolvenčním řízení, jaké má dluhy a doložit své příjmy a výdaje, které lze očekávat po uzavření smlouvy. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl tyto důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že celková výše jistiny byla 11 000 Kč, poplatek za zápůjčku byl 5 930,88 Kč, splatnost byla po 92 dnech tj. do [datum]. 6. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše úvěru byla 11 000 Kč, spotřebitelský úvěr není úročen. Poskytovatelem je společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. 7. Z obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva je uzavřena odesláním žádosti o poskytnutí zápůjčky, ale o konečné výši a celkovém uzavření rozhoduje zapůjčitel. 8. Z potvrzení o platbě [datum] soud zjistil, že na účet žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zaslána částka 11 000 Kč. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni žalovanému. 10. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že byla žalovanému zaslána prostá předžalobní výzva. 11. Z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána poštovní zásilka. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávky z [datum] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, kdy je uveden na řádku [číslo]. 13. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně (původní poskytovatel spotřebitelského úvěru [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne [datum], jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč a závazek žalovaného splatit jej ve lhůtě do [datum] (splatnost 92 dní). Dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 930,88 Kč, který byl splatný shodně jako jistina úvěru, a odpovídá úrokové sazbě 213 % ročně. Smlouva byla uzavřena za podmínek sjednaných v rámcové smlouvě, vč. nároku žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky. Žalobkyně vyplatila částku 11 000 Kč žalovanému dne [datum]. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobce, a tato skutečnost oznámena žalovanému. Žalobce vyzval dne [datum] žalovaného k úhradě, a to do tří dnů. Žalobkyně netvrdila s jakým výsledkem ověřila úvěruschopnost žalovaného ani nedoložila a neoznačila žádné důkazy, ze kterých by bylo možné skutková zjištění udělat. 14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora). Za situace, kdy žalobkyně na tvrzení jakým způsobem, resp. s jakým výsledkem (jakými konkrétními skutečnostmi) byla před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, ani nepředložila žádné důkazy, a to ani na dodatečnou výzvu soudu, a současně se nedostavila na nařízené první jednání ve věci, tedy nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř., soud nemůže uzavřít jinak, než že nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost nastala dne [datum]) pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 11 556,93 Kč (jistiny, a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]). Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutých 10 629,71 Kč (poplatek a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 95 Kč, přičemž tato částka představuje cca 4,18 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 52,09 %, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 47,91 %). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.). 16. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která