8 C 357/2021-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 3 000 Kč na sdělené číslo účtu pod sjednaným variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaná se zavázala předmětnou částku vrátit do dne [datum] vč. poplatku ve výši 779 Kč, což neučinila, když neuhradila ničeho. Od [datum] je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala tím, že dle obchodních podmínek je klient (žalovaná) povinna doložit, že není např. v exekučním či insolvenčním řízení, jaké má dluhy a doložit své příjmy a výdaje, které lze očekávat po uzavření smlouvy. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) uzavřely smlouvu o úvěru ze dne [datum], jejímž obsahem je závazek předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč a závazek žalované splatit jej ve lhůtě do [datum]. Dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 779 Kč, který byl splatný shodně jako jistina úvěru, a odpovídá úrokové sazbě více jak 311 % ročně. Smlouva byla uzavřena za podmínek sjednaných v rámcové smlouvě, vč. nároku žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky. Žalobkyně vyplatila částku 3 000 Kč žalované dne [datum]. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobce, a tato skutečnost oznámena žalovanému. Žalobkyně vyzvala dne [datum] žalovanou k úhradě, a to do tří dnů. Žalobkyně netvrdila, s jakým výsledkem ověřila úvěruschopnost žalovaného ani nedoložila a neoznačila žádné důkazy, ze kterých by bylo možné skutková zjištění udělat. 6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovanými, aniž by je přiměřeně ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora). Za situace, kdy žalobkyně zcela rezignovala na tvrzení jakým způsobem, resp. s jakým výsledkem (jakými konkrétními skutečnostmi) byla před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřována schopnost žalované úvěr splácet, ani nepředložila žádné důkazy, a to ani na dodatečnou výzvu soudu, a současně se nedostavila na nařízené první jednání ve věci, tedy nemohla být v uvedeném rozsahu poučena ve smyslu § 118a odst. 1, resp. 3 o.s.ř., soud nemůže uzavřít jinak, než že nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost nastala dne [datum]) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 3151,89 Kč (jistiny, a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku [datum]), tj. cca 64,86 %. Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnutí žaloby 1 708 Kč (kapitalizované úroky z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí a poplatek); tj. cca 34,14 %. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 458 Kč, což představuje cca 30,72 % z celkových 1 489 Kč, na které by v případě plného úspěchu měla nárok. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 200 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 189 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.). 8. Odměnu a náhrady advokáta za řízení před soudem prvního stupně soud určil podle § 14b odst. 1 a 5 a.t., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - žalobce svůj nárok v této věci uplatnil návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ustanovení § 14b odst. 1 a. t. je nezbytné vykládat i v kontextu aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu. Citovat lze kupříkladu příslušnou část odůvodnění nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11:„ Pojem ‚formulářová žaloba‘ je nutné přiblížit: zpravidla se bude jednat o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami. Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.“ Dále je namístě odkázat na nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2985/14, jímž Ústavní soud potvrdil svou dosavadní rozhodovací praxi stran náhrady nákladů řízení a připomněl, že formulářovou žalobou je taková žaloba, která sice obsahuje konkrétní žalobní tvrzení, jež věc individualizují, avšak ve zbytku obsahuje údaje a tvrzení, která jsou obecně uplatnitelná ve všech obdobných sporech, jež žalobce (věřitel) v rámci své činnosti vede (musí vést). Návrh, jímž žalobce zahájil řízení v této věci, přitom bez dalšího lze podřadit pod definici formulářové žaloby vymezené Ústavním soudem a dopadá na něj ratio legis § 14b a.t..