22 C 127/2022-32 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 10. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 116 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 17. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni uvedenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 816 Kč, a to formou týdenních splátek po 364 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem 6 700 Kč, a dále již přes zaslanou předžalobní výzvu ničeho, a proto se žalobkyně též domáhá zaplacení úroku z prodlení z celé zbývající částky, po splatnosti poslední splátky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízená zcela pasivní. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný ani žalobkyně se k jednání nedostavily a ani nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující: 5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru datované dnem 17. 10. 2019, [číslo], (dále jen„ Smlouva“), soud zjistil, že byla podepsána žalovaným a žalobkyní. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 816 Kč vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč. Žalovaný podpisem Smlouvy potvrdil, že převzal celou částku. 6. Z listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud soud učinil toliko zjištění, že tyto informace byly žalovanému v den podpisu smlouvy poskytnuty, jak stvrdil svým podpisem. 7. Z listiny označené jako Evidenční karta klienta podepsané žalobkyní a žalovaným dne 17. 10. 2019 soud zjistil následující. Žalobkyně zde zachytila proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný má být starobním důchodcem, příjem žalovaného je tvořen důchodem, a to starobním a vdovským, ve výši 11 693 Kč měsíčně (v kartě označen jako mzda, ale viz výplatní doklady ze dne 12. 9. 2019 a 11. 10. 2019), měsíční výdaje na bydlení činí 4 670 Kč a dále životní minimum ve výši 3 910 Kč. Žalovaný má být vdovcem bez nezaopatřených dětí, nemovitostí a vozu, bydlící v domácnosti sám, když další údaje o osobním a majetkovém stavu žalobce absentují. 8. Z nedatované předžalobní výzvy, informací o smlouvě a tabulky odeslaných přípisů má soud za prokázané, že dne 17. 2. 2021 zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy. 9. Soud doplnil dokazování o Statistiku spotřebních výdajů domácností vypracované Českým statistickým úřadem pro rok 2019, z níž se podává, že pro domácnost s jedním členem, bez pracujících členů a bez dětí, činí roční spotřební výdaj částku 156 239 Kč (po odečtení nákladů na rekreaci a kulturu a vzdělání, jako zbytné položky), čemuž odpovídá měsíční výdaj 13 020 Kč. Soud dále doplnil dokazování o lustraci interního systému ISAS, včetně lustrace exekučního řízení žalovaného, čímž zjistil, že v době před podpisem Smlouvy byla s žalovaným u zdejšího soudu vedena exekuce pod sp. zn. [spisová značka] a s žalovaným bylo vedeno další nalézací řízení o nezaplacené úvěrovém produktu pod sp. zn. [spisová značka]. 10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkové stavu. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 17. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 816 Kč vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 363,60 Kč. Žalovaný převzal celou částku. Žalovaný zaplatil žalobkyni v rámci tohoto smluvního vztahu částku celkem 6 700 Kč, když si byl dle smluvní dokumentace vědom, že uvedenou částku musí žalobkyni vrátit nejpozději do 9. 12. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení pohledávky před podáním žaloby. 11. Soud ani po provedeném doplnění nedospěl k závěru, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného (viz dále). 12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zák. č. 257/2016 Sb.“) 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet 14. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Soud se předně zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného. Aplikoval přitom zákon o spotřebitelském úvěru. 20. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). 21. Ustanovení § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonfor