22 C 204/2021-67 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou, po jejím rozšíření, jež bylo připuštěno usnesením ze dne 10. 1. 2022, č. j. 22 C 204/2021-46, a jejím částečném zpětvzetí a částečném zastavení dle usnesení ze dne 10. 1. 2022, č. j. 22 C 204/2021-47, domáhala zaplacení částky 46 175,52 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené, po posouzení úvěruschopnosti žalované, mezi žalovanou a [země] společností [právnická osoba], na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v částce 36 223 Kč, přičemž uplatněná pohledávka sestává také ze smluvních úroků a náhrady účelně vynaložených náklad. Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. 2. Soud nařídil jednání na den 10. 1. 2022 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se dostavila a při jednání uvedla svá obranná tvrzení a označila důkazy, jež soud po jejich předložení provedl při odročeném jednání dne 31. 1. 2022. 3. Žalovaná uvedla, že si částku 36 223 Kč půjčila, z toho uhradila částku 13 900 Kč a požadovaná částka jí proto přijde příliš vysoká. Smlouva byla uzavírána přes internet, smlouvu v písemné podobě nedostala. Požádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách po 500 Kč měsíčně s tím, že v důsledku střelného poranění má mnohé zdravotní obtíže, což jí neumožňuje práci na plný úvazek, její měsíční příjem při polovičním úvazku činí [částka] a výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně, pomáhají jí děti, invalidní důchod jí byl odebrán, ale bude o něj znovu žádat. 4. Z žalobkyní tvrzených skutečností na základě provedeného dokazování a nesporného tvrzení účastnic má soud za prokázané následující. [země] společnost [právnická osoba], jiné reg. č. C [číslo], a žalovaná se dne 12. 8. 2019 prostřednictvím internetové komunikace dohodly, že tato společnost poskytne žalované úvěr až do výše sjednaného limitu 80 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Žalovaná následně čerpala prostřednictvím svého bankovního účtu po různých částkách úvěr v celkové výši 36 223 Kč (vyplývá ze shodných tvrzení účastnic, jakož i z předložených platebních informací a z historií transakcí). Dne 27. 1. 2020 se společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovanou se postupuje na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy na opakovaném postoupení pohledávek z 27. 1. 2020 vč. relevantní části přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno psaním ze dne 27. 10. 2020, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 45 048,35 Kč do tří dnů, a které bylo za účelem doručení žalované podáno na poště dne 27. 10. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek z 27. 10. 2020 a z podacího lístku č. RR2597471863F). 5. Z žalovanou tvrzených skutečností na základě provedeného dokazování má soud za prokázané následující. Žalovaná uhradila žalobkyni postupnými platbami částku v celkové výši 13 900 Kč (zjištěno z potvrzení o provedení transakcí ze dnů 9. 12. 2019 k částce 3 000 Kč, 9. 1. 2020 k částce 3 400 Kč, 9. 2. 2020 k částce 3 000 Kč, 6. 3. 2020 k částce 1 000 Kč, 11. 3. 2020 k částce 2 000 Kč, 4. 2. 2021 k částce 1 000 Kč a 22. 3. 2021 k částce 500 Kč). 6. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud nepochyboval. Soud si povšiml, že v případě jednotlivých plateb (jak ze strany původní věřitelky, tak ze strany žalované) nesouhlasí variabilní symboly s variabilními symboly (srov. také sdělení [banka] z 15. 11. 2021), jež měly smluvní strany dle smlouvy či dle žaloby u plateb uvádět, avšak vzhledem k tomu, že se takového chování dopustily obě strany, přičítá to soud poměrně nepříliš srozumitelnému způsobu komunikace na dálku, k němuž smluvní strany přistoupily, považuje tato zjištění za nedůležité marginálie a tvrzení obou účastnic o prováděných platbách ve vztahu k tvrzenému závazku má za prokázaná. 7. Soud má nicméně za neprokázané tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně k tomuto svému tvrzení předložila pouze záznam společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 11. 2020 nazvaný ověření úvěruschopnosti klienta, z něhož plyne údaj o tom, že původní věřitelka do některých databází nahlédla. Nepochybné však je, že původní věřitelka vůbec nevyžadovala údaje o majetkových poměrech, výdajích a příjmech žalované, jež jsou však pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr klíčové. 8. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaná, od níž nebyly vyžadovány žádné údaje o jejích poměrech, se dohodly na podmínkách poskytování revolvingového úvěru, načež žalovaná čerpala peněžní prostředky v celkové výši 36 223 Kč, z čehož částku 13 900 Kč vrátila. Dne 27. 1. 2020 se společnost [právnická osoba] dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětná pohledávka za žalovanou převádí na žalobkyni. Dne 27. 10. 200 společnost [právnická osoba] oznámila postoupení pohledávky žalované a vyzvala ji k zaplacení dluhu ze smlouvy do tří dnů a výzvu téhož dne podala na poště k doručení žalované. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 10. [země] společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely skrze prostředky dálkové komunikace podle českého práva smlouvu o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se v obou případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. 11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel úvěru před zavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného paragrafu ZSÚ poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatel úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. 13. Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. 14. V posuzované věci společnost [právnická osoba] coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle provedených důkazů nesplnila. Poskytovatelka úvěru se v