34 C 195/2022-24 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu domáhala na žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdce [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytl částku 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně uvedenou částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný uhradil 7 040 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně na jistině požadovala částku 20 000 Kč a na souhrnném poplatku 6 880 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se po předchozí omluvě nedostavila žalobkyně, o odročení nepožádala. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud při své rozhodování vycházel ze skutkového stavu, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel s žalovanou dne [datum] [datum] Smlouvu o půjčce [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek společnosti poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč vrátit společnosti v pravidelných 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč, přičemž první splátka byla splatná k 7. dni od uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že převzal celou částku půjčky v hotovosti. Žalovaný uhradil 7 040 Kč, přičemž tato částka byla dle smluvních podmínek započítána na souhrnný poplatek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. 5. Dle ustanovení § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 87/2012 Sb., občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 6. Podle ustanovení § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle ustanovení § 658 odst. 1 o. z., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Podle ustanovení § 517 odst. 2 o. z., jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis 9. Podle § 3 o. z., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 10. Podle § 39 o. z., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle § 41 o. z., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Na základě zjištěného skutkového stavu věci ve spojení se shora citovanými zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je smlouvou o půjčce ve smyslu ust. § 657 o. z. Jestliže žalobkyně tvrdila, že žalovaný převzal půjčku v hotovosti při uzavření smlouvy, podporuje listina obsahující text smlouvy o půjčce žalobkyně tvrzení a ta skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal, svědčí pro závěr, že předmět půjčky od právního předchůdce žalobkyně skutečně převzal, proto soud neměl pochybnosti o uzavření smlouvy o půjčce. Ve smlouvě si účastníci sjednali úroky dle § 658 o. z., které byly smluvně označeny za souhrnný poplatek. Tento činil 13 920 Kč Cena peněz, resp. souhrnný poplatek, tak zahrnuje nejen čistý zisk z půjčení jistiny, ale zahrnuje i náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky. Jen těžko si lze totiž představit, že by právní předchůdce žalobkyně jakožto podnikatel půjčoval peníze zadarmo, resp. jen s navýšením o náklady s půjčením spojené. Soud tedy souhrnný poplatek přepočetl na úrokovou míru a zjistil, že jistina byla úročena úrokem ve výši přesahujícím 60% ročně. V daném případě úrok přesahuje úrokové sazby v bankovním sektoru více jak třikrát, tedy několika násobně nežli je obvyklé. Z toho lze tedy učinit závěr, že sjednaný souhrnný poplatek je z důvodu své nepřiměřené výše neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 o. z. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 14. Jelikož tedy nebyla uzavřena platná smlouva v části týkající se úroku z půjčky (souhrnného poplatku), ale bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnuté půjčky ve výši 20 000 Kč přičemž od této částky je třeba odečíst částečnou platbu ve výši 7 040 Kč použitou na úhradu souhrnného poplatku. Žalovaný je tedy povinen uhradit 12 960 Kč (20 000 Kč - 7 040 Kč), a proto v této části soud žalobě vyhověl (výrok I.). Tím, že žalovaný nevrátil peněžní prostředky ve stanovené lhůtě, ocitl se v prodlení dnem následujícím po splatnosti poslední splátky tj. [datum]. Žalobkyni tak byl dle § 517 odst. 2 o. z. přiznán úrok z prodlení ve výši stanovené § 1 nařízení vlády č. 142/1991 Sb., od [datum], tak jak požadovala žalobkyně. 15. Vzhledem k tomu, že žaloba v části souhrnného poplatku (úroku) byla soudem shledána za neplatnou, byla žaloba zamítnuta co do částky 7 040 Kč, která byla použita na úhradu souhrnného poplatku, a co do částky 6 880 Kč představující zbývající část souhrnného poplatku (výrok II.). 16. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok ad III.) se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci úspěšnější, má tak vůči žalobkyni v obecné rovině částečný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný však v průběhu řízení zůstal zcela pasivní a žádné náklady mu tak vzniknout ani nemohly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 18. Lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.