70 C 78/2022-49 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou zdejšímu soudu dne 4. 8. 2021, doplněnou podáním ze dne 29. 9. 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 808,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“), uzavřela s žalovaným dne 3. 9. 2018 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému„ úvěr“ ve výši 30 000 Kč. Žalovaný měl„ úvěr“ splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 1 453 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 3. 10. 2018 a každá další splátky byla splatná vždy ke třetímu dni v kalendářním měsíci; součástí splátek byly splátky úroků sjednaných sazbou 8,20 % ročně, žalovaný se rovněž zavázal hradit případné další platby (zejména poplatky) dle smlouvy či sazebníku, jenž byl její součástí. Žalovaný nesplácel řádně a včas, pročež původní věřitelka pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy s účinností ke dni 31. 10. 2019 zesplatnila podle bodu 7. 1 a 7. 2 Produktových podmínek a uplatnila právo na smluvní pokutu; o tom všem původní věřitelka vyrozuměla žalovaného dopisem ze dne 1. 11. 2019, v němž jej rovněž vyzvala k zaplacení zůstatku„ úvěru“ a upozornila jej na možnost vymáhání dlužných pohledávek. Pohledávky původní věřitelky za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce byly původní věřitelkou na základě smlouvy ze dne 16. 9. 2020 postoupeny na žalobkyni, a to s účinností od 18. 9. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o půjčce uhradil do zesplatnění celkem 14 530 Kč, a sice v celkem deseti měsíčních splátkách po 1 453 Kč, přičemž poslední splátku takto uhradil dne 3. 7. 2019; v prodlení pak byl žalovaný se splátkami splatnými ke dni 3. 8. 2019, 3. 9. 2019 a 3. 10. 2019; po zesplatnění již žalovaný nehradil ničeho. Žalobkyně tak v žalobě požaduje zaplacení částky 28 808,92 Kč (sestává z nesplacené jistiny 24 622,07 Kč, smluvní pokuty 2 999,85 Kč, a dále částky 1 187 Kč jako souhrnu poplatků za dvě písemné upomínky a tři měsíční poplatky za pojištění schopnosti splácet) a dále částky 30,62 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny„ úvěru“ do 31. 10. 2019, dále částky 2 952,81 Kč jako kapitalizovaného obchodního úroku 8,20 % ročně z jistiny úvěru do 31. 10. 2019, dále obchodního úroku ve výši 8,20 % ročně z částky 24 622,07 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 808,92 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení. 2. V doplnění žaloby k výzvě soudu žalobkyně mj. uvedla, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy s žalovaným zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného a nahlédla do veřejných registrů, v čemž odkázala na Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Podotkla, že podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], postačuje, že listiny k ověření majetkových tvrzení žalovaného měla původní věřitelka k dispozici před uzavřením smlouvy, tedy ke dni sepsání smlouvy o půjčce, a že toto bylo potvrzeno žalovaným v „ zákaznické kartě“. Dále odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], s tím, že při posuzování výdajů žadatele o spotřebitelský úvěr postačuje užití tzv. ekonomického modelu k tomu, by úvěrující dostál povinnostem dle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízená zcela pasivní. 4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. 5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující: 6. Z listiny návrh na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný navrhl na formuláři původní věřitelky ([právnická osoba], dále též„ banka“), uzavření smlouvy o půjčce, podle které by tato banka poskytla žalovanému nezajištěné neúčelový splátkový spotřebitelský úvěr, na základě kterého banka poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 36,90 % ročně a žalovaný bance vrátí poskytnuté peněžní prostředky a spolu s úroky a poplatky dle Všeobecných obchodních podmínek banky, Produktových podmínek Půjčky a Sazebníku, tedy že bance vrátí celkem částku 50 010,07 Kč v 36 měsíčních splátkách po 1 390 Kč, přičemž měsíční splátka bude rovněž navýšena o částku 63 Kč představující poplatek za pojištění schopnosti splácet Půjčku, tedy včetně pojištění bude výše měsíční splátky činit 1 453 Kč. Podle listiny měla být půjčka čerpána jednorázovým vyplacením částky 30 000 Kč bankou bez zbytečného odkladu po platném uzavření smlouvy na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Z listiny se dále podává, že návrh v ní obsažený nabývá jakožto smlouva platnosti a účinnosti dnem akceptace návrhu bankou. 7. Z listiny akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 9. 2018 soud zjistil, že banka dne 3. 9. 2018 přijala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 3. 9. 2018 a že jej bezvýhradně akceptovala, s tím, že pravidelný den splátky určila číslem„ 3“, první splátku datem„ 3. 10. 2018“, formu úhradu splátek žalovaným inkasem z běžného účtu č. [bankovní účet], a datum poslední splátky dnem 3. 9. 2021. 8. Z listiny karta žádosti o úvěr [příjmení] [příjmení], č. l. 38 soud zjistil, že banka obdržela k návrhu žalovaného [číslo] od žalovaného informace o tom, že žalovaný byl v době návrhu svobodný, bydlel u rodičů, z hlediska dosaženého vzdělání disponoval oborově neurčeným výučním listem, domácnost žalovaného tvořily dvě osoby, žalovaný nevyživoval žádné dítě, byl zaměstnaný u zaměstnavatele s [IČO], uvedl příjem ze zaměstnání 19 500 Kč, kterýžto banka žalovanému„ započetla“ (uznala), žalovaný deklaroval měsíční splátky úvěrů ve výši 1 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 2 000 Kč a„ další výdaje“ ve výši 1 500 Kč. Z listiny soud dále zjistil, že návrh žalovaného [číslo] nebyl vyhodnocován bankou„ manuálně“, že banka započetla na výdaje žalovaného částku 2 000 Kč jako výdaje na domácnost, částku 3 410 Kč jako životní náklady, částku 1 500 Kč jako další výdaje, a zohlednila částku 1 000 Kč jako celkové dosavadní splátkové zatížení žalovaného, přičemž dospěla k závěru, že výsledná platební kapacita žalovaného v době žádosti činila 11 590 Kč. 9. Z listiny protokol o ověření úvěruschopnosti klienta č. l. 39 až 40 soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti, když listina není datovaná (a není tak zřejmé, zda nebyla sepsána ex post pro účely soudního řízení, což se ostatně jeví jako pravděpodobné, když z hlavičkového papíru listiny je patrné, že listina byla vyhotovena až po zániku [právnická osoba], fúzí s [právnická osoba], ke které podle údajů Obchodního rejstříku došlo dne 1. 1. 2022), a banka se v ní obecně vyjadřuje ke svým údajným běžným postupům při posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěrové produkty, a tyto své uváděné postupy pak banka opatřuje vlastními hodnoceními jako„ souladné se schválenými a platnými interními předpisy odpovídajícími standardům trhu a regulacím ČNB“. 10. Z listiny report ze [příjmení] č. l. 33 až 37 soud zjistil, že banka lustrovala žalovaného v databázi [příjmení], v níž byl nalezen, přičemž u něj bylo v dané databázi evidováno celkem šest kontraktů, z toho tři operace ve fázi žádosti ke dni lustrace, dvě nesplátkové operace ve fázi ukončení a jedna splátková operace ve fázi odmítnutí. Nejprve tak měl žalovaný zřízený povolený debet na běžném účtu s počátkem ke dni 31. 7. 2016, kde přečerpal o 1 830 Kč ke dni 31. 5. 2017, a byla zaznamenána doba 334 dní po splatnosti; kontrakt byl posléze ukončen. Za druhé pak měl žalovaný rovněž povolený debet na běžném účtu, s počátkem od 31. 3. 2012, který přesáhl o částku 3 040 Kč, s evidovanou dobou po splatnosti v délce 1 144 dní; kontrakt byl ukončen dne 31. 1. 2015 a pohledávka věřitele byla odepsána. Za třetí měl žalovaný podanou žádost ze dne 26. 8. 2018 o osobní úvěr s jistinou 12 000 Kč splácený ve 12 měsíčních splátkách. Za čtvrté měl žalovaný podanou žádost ze dne 20. 8. 2018 na spotřební úvěr ve výši 19 529 Kč s deseti měsíčními splátkami. Za páté byla žalovanému odmítnuta žádost ze 19. 8. 2018 o spotřební úvěr ve výši 18 990 Kč se 24 měsíčními splátkami. Za šesté měl žalovaný podanou žádost ze dne 19. 8. 2018 o osobní úvěr ve výši 20 000 Kč se 24 měsíčními splátkami. 11. Z listin obsahujících měsíční výpisy z účtu č. [bankovní účet] za období měsíců září 2018 až říjen 2019 soud zjistil, že banka vyplatila žalovanému na účet č. [bankovní účet] dne 3. 9. 2018 částku 30 000 Kč s poznámkou„ čerpání půjčky“ a s variabilním symbolem [číslo]. 12. Z listiny transakční historie č. l. 25 až 28 soud zjistil, jaké poplatky a úroky byly žalovanému v souvislosti s předmětnou pů