76 C 275/2021-73 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k (místně nepříslušnému) soudu dne 11. 3. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 633,31 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že dne 13. 7. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. 6352497863 (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 19,90 % p.a. a dále poplatky dle odst. 4.2 Smlouvy dle platného Ceníku. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru a jelikož interní - mimosoudní vymáhání dlužních splátek bylo neúspěšné, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne 7. 8. 2019 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Žalovaný zaplatil žalobkyni v rámci dotčeného smluvního vztahu částku celkem 42 317,79 Kč. Žalovaný proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobkyni částku 8 733,31 Kč na jistině dluhu, částku 900 Kč na poplatcích, částku 501,10 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 19,90 % p.a. počítaného z aktuální jistiny úvěru do 20. 1. 2020, částku ve výši 456,44 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 20. 1. 2020 a dále smluvní úrok 19,90 % p.a. z částky 8 733,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 10 % p.a. z částky 8 733,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízená zcela pasivní. 3. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 10. 2021, č. j. 57 C 306/2020-28, soud vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil soudu zdejšímu. 4. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. 5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 7. 2017 podepsána smlouva o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k čerpání finanční prostředky do úvěrového limitu 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 2 000 Kč měsíčně vždy k 20. dni kalendářního měsíce spolu s úrokem ve výši 19,90 % p. a. (Smlouva o úvěru). Žalovaný vyčerpala celý úvěrový limit ve výši 40 000 Kč. Žalovaný zaplatil žalobkyni v rámci dotčeného smluvního vztahu částku celkem 42 317,79 Kč (Výpis z účtu a podání žalobkyně ze dne 16. 12. 2021). Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení celého dluhu předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2020, odeslanou dne 23. 1. 2020, a to do 5 dnů od doručení výzvy (Výzva k úhradě dluhu a Poštovní podací arch). 6. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalobkyně o žalované zjistila, že příjmem žalovaného je ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 1 000 Kč, žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného částkou 6 600 Kč. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je zavázán v dalších dvou úvěrových případech. Z výpisů z účtu žalovaného se podává, že účet vykazuje ke dni 13. 4. 2017 zůstatek negativních 4 116,98 Kč, ke dni 16. 5. 2017 zůstatek negativních 506,11 Kč, ke dni 16. 6. 2017 zůstatek negativních 4 550,37 Kč. Na účet došla platba v dubnu 2017 vše výši 12 043 Kč, v květnu 2017 částka 4 124 Kč, v červnu 2017 byly pak na účet poukazovány platby z jiných úvěrů žalovaného (Posouzení úvěruschopnosti žalovaného, Výpis z běžného účtu). 7. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je