77 C 115/2022-28 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 014 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnost vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. 542631937 uzavřené, po posouzení úvěruschopnosti žalované, dne 21. 9. 2018 mezi žalovanou a žalobkyní. Dle žalobkyně žalovaná uhradila toliko částku 18 245 Kč. Uplatněný nárok sestává z nevrácené části zápůjčky a poplatku za poskytnutí zápůjčky (18 014 Kč), ze smluvní pokuty (10 000 Kč) a úroku z prodlení. 2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Soud nařídil jednání na den 18. 7. 2022 a účastnice k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastnic, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. Žalobkyně a žalovaná se dne 21. 9. 2018 dohodly, že žalobkyně zapůjčí žalované částku 20 000 Kč, za což se žalovaná zaváže zaplatit poplatek za zápůjčku v částce 16 259 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 18 měsíčních splátkách; žalovaná převzala téhož dne částku 20 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce č. 542631937). Téhož dne žalovaná poskytla v žádosti o úvěr žalobkyně údaje k posouzení schopnosti splácet zápůjčku ve výši 6 000 Kč splatnou ve 12 měsíčních splátkách, kdy uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, je nezaměstnaná, její čistý měsíční příjem činí 4 383 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 13 000 Kč, její odhadované měsíční výdaje činí 2 300 Kč, což doložila potvrzením o příjmu – výměrem podpory v nezaměstnanosti a poštovními poukázkami (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 21. 9. 2018). Psaním z 3. 8. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 35 610,05 Kč do 10. 8. 2021, a téhož dne podala psaní za účelem doručení žalované na poště (zjištěno z předžalobní výzvy z 3. 8. 2021 a podacího archu z 3. 8. 2021). 5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soudu je nicméně z úřední činnosti známo, že žalovaná vystupuje jako povinná v celé řadě exekučních řízení. Jelikož žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že před poskytnutím zápůjčky bylo nahlédnutím do poskytovatelce zápůjček přístupných databází ověřeno, zda nemá žalovaná dluhy, které jsou exekučně vymáhány, vyžádal si soud výpis z rejstříku zahájených exekucí pro žalovanou, z něhož seznal, že v době poskytnutí zápůjčky figurovala žalovaná jako povinná ve třech exekucích. Tyto informace byly poskytovatelce zápůjček snadno dostupné nahlédnutím do centrální evidence exekucí, avšak z žaloby neplyne, že k tomu bylo před poskytnutím zápůjčky přistoupeno či že by to žalobkyně jakkoliv reflektovala. K tomu měla původní věřitelka přistoupit i s ohledem na skutečnost, že žalovaná mezi své příjmy zařadila také blíže nespecifikované další příjmy ve výši 13 000 Kč a současně uvedla hraničně nízkou výši výdajů (2 300 Kč), přestože měla bydlet v nájmu a měla vyživovat jednu osobu. Žalobkyně se měla s ohledem na uvedené nesrovnalosti blíže zabývat tvrzenými příjmy, výdaji a poměry žalované. Je sice možné, že tak dokonce žalobkyně učinila, nicméně z předložených důkazů to neplyne, a jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být soudem poučena k povinnosti dotvrdit a doložit, jak s odbornou péčí přistupovala k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žadatelky o zápůjčky. 6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky dne 21. 9. 2018, přičemž uvedla své příjmy a výdaje, avšak tyto rozhodně nedoložila dostatečně. Žalobkyně neprověřovala, zda není žalovaná v exekuci. Žalobkyně poskytla žalované dne 21. 9. 2018 zápůjčku v částce 20 000 Kč, na niž žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně 18 245 Kč. Žalobkyně dne 3. 8. 2021 sepsala výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o zápůjčce a dne téhož dne ji podala na poště k doručení žalované. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejich předmětem byla zápůjčka peněz, jednalo se v obou případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel úvěru před zavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného paragrafu ZSÚ poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatelem úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatnost smlouvy. Toto ustanovení vychází z čl. 8 a čl. 23 harmonizované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie vydaného dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, pak zmíněná harmonizovaná ustanovení směrnice brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne. 11. Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že nesplnění předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru podle § 86 odst. 1 ZSÚ má za následek neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem poskytované sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. 12. V posuzované věci žalobkyně coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost posuzovat před uzavřením obou smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle provedených důkazů nesplnila. Poskytovatelka úvěru se s odbornou péčí nezabývala tvrzenými příjmy a výdaji žalované, přestože jejich tvrzená výše vzbuzuje maximální pochybnosti o jejich pravdivosti. Poskytovatelce úvěru rovněž objektivně nic nebránilo v ověření, zda žalovaná řádně plní své závazky, např. nahlédnutím do centrální evidence exekucí či podobné databáze, což však žalobkyně neučinila. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla žalované před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení pořádku, a uzavřené smlouvy o zápůjčce jsou proto podle § 588 o. z. absolutně neplatné. 13. Žalobkyně má za žalovanou pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 14. Žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce žalované dle provedených důkazů poskytla peněžní pros