77 C 199/2021-68 — Okresní soud v Ústí nad Labem

Žalobce se původní žalobou doručenou soudu dne 10. 6. 2021 domáhal zaplacení částky 16 025 Kč se smluvním úrokem z prodlení s tím, že žalovaný nesplnil svou povinnost vyplývající pronájmu mobilní toalety vč. souvisejících služeb, když neuhradil včas za poskytnutý pronájem vyfakturované částky 7 876 Kč, 7 876 Kč a 273 Kč, čímž mu vznikla též povinnost zaplatit smluvní úrok z prodlení z uvedených částek, a dále též povinnost k náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč. Žalovaný v odporu k doručenému elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že neobdržel žádné písemné upozornění. Po telefonické výzvě uhradil dne 22. 6. 2021 vyfakturované částky. Nebyl informován o tom, že na něj bude podána žaloba a nevidí důvod k úhradě dalších nákladů. Podáním ze dne 18. 10. 2021 žalobce dle obsahu podání vzal žalobu zpět co do jistiny (částky 16 025 Kč) a co do původně požadovaných úroků z prodlení za období od 23. 6. 2021 do zaplacení s tím, že žalovaný po podání žaloby dne 22. 6. 2021 jistinu uhradil. Pravomocným usnesením ze dne 10. 11. 2021, č. j. 77 C 199/2021-32, soud řízení zastavil v rozsahu nároku na zaplacení částky 16 025 Kč. Jelikož tak soud neučinil dříve, přestože proto to byly splněny podmínky, zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), také co do úroků z prodlení za období od 23. 6. 2021 do zaplacení (výrok I). Soud nařídil jednání na den 14. 2. 2022 a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobce se z účasti na jednání omluvil. Neúčastí na jednání se žalobce dobrovolně připravil o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. V odůvodnění tohoto rozsudku se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný se coby podnikatelé dohodli na poskytování služeb spočívajících v pronájmu a souvisejících službách mobilních toalet žalobcem žalovanému, za což žalovaný zaplatí cenu pronájmu na základě faktury, jejíž splatnost je 14 dnů, přičemž tyto se zasílají elektronickou formou e-mailem; dále se dohodli ve všeobecných obchodních podmínkách, že v případě nezaplacení faktury činí úrok z prodlení 0,1 % denně. Žalobce žalovanému vyfakturoval mimo jiné služby dle objednávky žalovaného v roce 2020 za týdny 41 – 44 (v částce 7 876 Kč), za týdny 45 – 49 (v částce 7 876 Kč) a za týdny 49 – 53 (v částce 273 Kč). Žalovaný tyto vyfakturované částky uhradil dne 22. 6. 2021 a z tohoto důvodu byla žaloba ostatně vzata v části zpět a řízení v tomto rozsahu zastaveno. Dne 27. 5. 2021 byla žalovanému do datové schránky dodána předžalobní výzva ke splnění dluhu do 3. 6. 2021. Žalobce neuvedl, kdy žalovanému faktury zaslal, pouze uvedl, kdy je vystavil, ani neoznačil žádné důkazy. Pokud by se žalobce jednání býval účastnil, byl by řádně poučena podle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tvrzeným skutečnostem, žalobce se však neúčastí na jednání možnosti tohoto poučení vzdal. Žalovaný nicméně uvedl, že mu faktury doručeny byly a na základě nich dne 22. 6. 2021 dlužné částky uhradil. Soud tak má za to, že faktury byly žalovanému doručeny, avšak nemá za dostatečná tvrzení k době zaslání faktur žalobcem žalovanému a tedy k počátku běhu mezi stranami sjednané lhůty k plnění. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Mezi účastníky byla platně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný svůj dluh spočívající v placení nájemného před rozhodnutím soudu o věci splnil, předmětem rozhodování o věci je nyní pouze nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení. Soud konstatuje, že ustanovení § 1963 o. z. se neuplatní, neboť smluvní strany se odchylně od textu zákona v rámci své smluvní volnosti dohodly na tom, že žalobce žalovanému fakturu zašle e-mailem. Žalobce však neuvedl a neprokázal, kdy tuto povinnost nesplnil a nemohl proto požadovat zaplacení úroku z prodlení dříve, než žalovaného prokazatelně k úhradě dluhu vyzval (srov. § 1970 o. z.), což nastalo dne 27. 5. 2021, kdy žalovanému byla do datové schránky dodána předžalobní výzva k plnění do 3. 6. 2021. Na základě tvrzení účastníků a provedeného dokazování má soud za velice pravděpodobné, že faktury byly skutečně žalovanému zaslány dlouho před doručením předžalobní výzvy, čtrnáctidenní lhůta k plnění dle smlouvy se tak v případě předžalobní výzvy neuplatní. Žalovaný dluh nicméně splnil až dne 22. 6. 2021. Jelikož tak nereagoval včas na předžalobní výzvu, v níž uvedená lhůta je dle soudu lhůtou k včasnému splnění dluhu, ocitl se v období od 4. 6. 2021 do 22. 6. 2021 v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a za toto období se žalobce může smluvního úroku z prodlení podle § 1970 o. z. domáhat. V tomto rozsahu byla žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl (výrok II). Ve zbývajícím rozsahu (úroky z prodlení do období 3. 6. 2021) soud žalobu se shora uvedených důvodů zamítl (výrok III). Jelikož se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, který byl žalobcem po právu uplatněn, neboť žalovaný jistinu dluhu uhradil až po doručení výzvy k úhradě a po podání žaloby, a důvodně požadovaný úrok z prodlení nadto dosud neuhradil, má žalobce též podle § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč (výrok IV). Zastavení řízení co do jistiny a části úroků z prodlení (od 23. 6. 2021 do zaplacení) zavinil svým chováním žalovaný, který dluh v částce 16 025 Kč uhradil až po podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), přestože byl před zahájením řízení k úhradě včas vyzván předžalobní výzvou dodanou do jeho datové schránky dne 27. 5. 2021. Nebýt nečinnosti žalovaného, nedošlo by k zahájení zdejšího řízení a vzniku nákladů řízení na straně žalobce, jež je proto žalovaný podle § 146 odst. 2 o. s. ř. povinen nahradit v plné výši 10 867,20 Kč (výrok V). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 025 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze čtyř účelně učiněných úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, zpětvzetí žaloby), čtyři náhrady hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 8 320 Kč ve výši 1 747,20 Kč. O náhradě nákladů řízení ve vztahu k dále (po částečném zastavení řízení) uplatňovaným úrokům z prodlení (jež dosahují kapitalizované výše 3 279,11 Kč) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v rozhodnutí o věci samé úspěch v rozsahu 90 % (žaloba byla zamítnuta co do úroků z prodlení dosahujících kapitalizované výše 2 974,64 Kč), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 240 Kč (výrok VI), jež odpovídá 80 % nákladů řízení (300 Kč), jež mu jako nezastoupenému účastníkovi podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a příslušných ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží za jeden účelně učiněný úkon – odůvodněný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu.