8 C 220/2022-39 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky, a to z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve výši 110 000 Kč, a ten se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 924 Kč spolu s úrokem 7,5 % ročně z dlužné částky vždy ke každému 20. dni v měsíci. Jelikož žalovaný řádně úvěr nesplácel, žalobce žádal uhradit zůstatek úvěru se splatností [datum]. Za dobu trvání úvěru uhradil žalovaný 39 splátek. Žalovaný zůstatek neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že posoudila schopnost žalovaného řádně splácet na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ve které žalovaný čestně uvedl, že má příjem 25 000 Kč měsíčně ze závislé činnosti a výdaje spojené s bydlením ve výši 2 000 Kč a ostatní ve výši 1 000 Kč, přičemž žalobkyně vycházela z výdajů uvedených žalovaným, ke kterým přičetla částku 3 410 Kč životního minima jednotlivce a 150 Kč závazků, které měl žalovaný u žalobkyně (celkem 6 560 Kč). Žalobkyně dále uvedla, že„ skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat, typ zaměstnání, rodinného stavu, bytových poměrů atd.“. Dále uvedla, že provedla prověření v interních i externích databázích ([příjmení], NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík), a to vždy s negativním výsledkem. Dále uvedla, že je přesvědčena, že žalobkyně svým komplexním přístupem značně převyšuje kusou zákonnou úpravu kontroly úvěruschopnost a nijak neporušuje zákon o spotřebitelském úvěru ani výklad ČNB. Uvedla, že již tím, že žalovaný uhradil 39 splátek potvrdil, že byla kontrola úvěruschopnosti provedena řádně, a odmítá opačný názor některých soudů jako přepjatý právní formalismus. Dále odkázala na několik rozhodnutí soudů s tím, kterými podporuje své stanovisko, že právní úprava nestanoví přesný postup a povinnosti, které musí poskytovatel úvěru splnit, a ověřování příjmů a výdajů spotřebitele proto není její povinností, pokud je nahradí jinými způsoby ověření. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], na které se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované. Z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 3. Z žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěrový rámec 110 000 Kč pro konsolidaci závazků u žalobkyně (osobní úvěr 31 000 Kč a optimální půjčka 57 000 Kč. Uvedl, že je svobodný, nemá děti, má středoškolské vzdělání bez maturity, bydlí v družstevním bytě, jeho příjem je [částka] čistého měsíčně a výdaje [částka] měsíčně (z toho [částka] na bydlení). Součástí žádosti bylo také ujednání, že žadatel po předložení aktuálních dokladů potvrzujících jeho příjmy, může být požadovaná výše úvěru změněna. 4. Z výsledku behaviorálního ratingu pro individuály z [datum] bylo zjištěno, že banka vyhodnocovala další závazky žalovaného mezi účastníky. Ke dni žádosti o půjčku měl žalovaný čerpáno 5 000 Kč úvěrový rámec z kreditní karty s měsíční splátkou ve výši 150 Kč a optimální půjčku v zůstatkové výši 55 964,55 Kč a osobní úvěr v zůstatkové výši 30 000 Kč (které byli ovšem předmětem konsolidace posuzovaným úvěrem). Z výpisu z registrů vyplývá, že žalobkyně neměla z externích registrů žádnou zprávu o dalších závazcích žalovaného ke dni žádosti o spotřebitelský úvěr. A z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí optimální půjčky bylo zjištěno, že žalobkyně zahrnula do posuzování úvěruschopnosti žalovaného jím uvedené skutečnosti (srov. shora) a parametry žádaného úvěru (srov. níže) měla za splněné. Mezi zjištěnými skutečnostmi nejsou uvedeny ani konkrétní povolání, ani pracovní sektor či období, po které by měl žalovaný v zaměstnání být. Hodnocení rizika bylo provedeno„ behaviorálním ratingem“. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že obsahem smlouvy měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 110 000 Kč, z toho 88 000 Kč účelově na konsolidaci stávajících dluhů (optimální půjčka ve výši 57 000 Kč s účtem pro splacení 78 [bankovní účet] a osobní úvěr ve výši 31 000 Kč s účtem pro splacení 78 [bankovní účet]) s termínem čerpání do [datum]. Žalovaný se zavázal žalovaný splácet pravidelnými 72 měsíčními splátkami ve výši 1 924 Kč, a to vždy ke 20. dni v měsíci, se základní úrokovou sazbou 7,5 % ročně. 6. Z interních účetních dokladů bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši 110 00 Kč, když, zvlášť byli uhrazeny zůstatky konsolidovaných závazků (56 287,75 Kč resp. 30 174,2 Kč na účty [číslo] [bankovní účet], resp. [číslo] [bankovní účet]), a zůstatek byl vyplacen ve výši 23 538,14 Kč na č. účtu [bankovní účet]. 7. Z upomínky ze dne [datum] vč. dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala k úhradě žalovaného do dne [datum]. 8. Z předložených důkazů soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovanou byla sepsána listina s názvem smlouva o úvěru dne [datum], a jejím obsahem měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 110 000 Kč, z toho 88 000 Kč účelově na konsolidaci stávajících dluhů (optimální půjčka ve výši 57 000 Kč s účtem pro splacení 78 [bankovní účet] a osobní úvěr ve výši 31 000 Kč s účtem pro splacení 78 [bankovní účet]) s termínem čerpání do [datum]. Žalovaný se zavázal žalovaný splácet pravidelnými 72 měsíčními splátkami ve výši 1 924 Kč, a to vždy ke 20. dni v měsíci, se základní úrokovou sazbou 7,5 % ročně, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému celkem částka ve výši 110 000 Kč, ze které žalovaný uhradil částku 75 036 Kč (39 x 1 924 Kč). Jelikož splácení nebylo v souladu se smlouvou, žalobkyně žádala uhradit celý dluh, a to nejméně výzvou ze dne [datum] do dne [datum]. Žalobce ověřil úvěruschopnost žalované toliko dotazy na žalovanou v žádosti o úvěr, které fakticky neověřoval (potvrzením o příjmu či výdajích), neboť lustrací interních i externích databází a vlastním skóringem měl úvěruschopnost se sdělenými údaji za ověřenou. Z dalších důkazů ve věci soud nezjistil pro věc žádné významné skutečnosti. 9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), resp. o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu v daném případě žalobce neprokázal, že, postupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 ZSÚ), když se spokojil s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřil (§ 84 ZSÚ). Resp. soud neměl za dostatečně ověřené skutečnosti ohledně příjmu žalovaného, když k ověření tvrzení o příjmu ze závislé činnosti slouží především potvrzení zaměstnavatele, platební páska, výpis z běžného účtu apod. Nic takového ovšem žalobkyně nepředložila, přestože v žádosti o spotřebitelský úvěr je na tento postup žalovaný upozorňován, a přestože z obsahu smlouvy o úvěru a dokladů o vyplacení úvěru vyplývá, že žalovaný měl vedený svůj běžný účet u žalobkyně. Žalobkyně se na místo toho soustředila na právní argumentaci, dle které lze nahradit ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr skóringovým modelem a lustrací interních a externích databází. Soud ovšem tento názor žalobkyně nesdílí, když nijak nezpochybňuje, že lustrace všech uvedených databází i sofistikované skóringové modely poskytovatelů úvěru jsou důležitou součástí ověření úvěruschopnosti, a souhlasí s tvrzením, že nemůže existovat jediný způsob, jakým má úvěrující své povinnosti splnit. Nicméně ověření tvrzení o příjmu je zcela základní a nenahraditelnou proměnnou, která vstupuje do jakéhokoli skóringového modelu, a bez něho nelze spoléhat na jakýkoli výsledek, který poskytne. Nedůvěryhodným se jeví i tvrzení žalobkyně, že pravdivost tvrzení o příjmu byla posuzována dle demografických dat jako je typ zaměstnání, když žalovaný toto nesdělil, a žalobkyně ve svém rozhodování s touto informací nepracovala. Nad rámec uvedeného soud ještě uvádí, že obdobně je tomu u výdajů, když pokud žalovaný uvedl, že jeho výdaje jsou ve výši [částka] za bydlení (v družstevním bytě) a ostatní výdaje [částka], pak takto vylíčené výdaje neodpovídají statisticky vykazovaným výdajům a bez bližšího vysvětlení či ověření s nimi nelze počítat a je třeba je nahradit např. průměrnými výdaji dle statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu. V každém případě soud vyzval žalobkyni písemně již před soudním jednáním, na kterém opětovně poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., že nemá za prokázanou řádnou kontrolu úvěruschopnosti, a pokud by žalobkyně nedoplnila důkazy o tom, že ověřila tvrzené příjmy (např. výpisem z běžného účtu, jak je tomu v jiným řízeních, ve kterých banka poskytne spotřebitelský úvěr a sou