8 C 240/2022-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že osoba žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě jí poskytla žalobkyně úvěr ve výši 10 000 Kč vyplacený na její běžný účet. Žalovaná osoba se zavázala splácet úvěr 24 měsíčními splátkami dle splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy, spolu s poplatkem 330 Kč za poskytnutí. Celkem žalovaná osoba neuhradila nic. Jelikož řádně nehradila sjednané splátky, žalobkyně využila právo zesplatnit úvěr a požadovat celou dlužnou částku, a to ke dni [datum]. Neuhrazena zůstala jistina ve výši 10 000 Kč, poplatky ve výši 330 Kč a 495, úroky ve výši 1 960 Kč, náklady na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 196 Kč, a dále příslušenství. Sjednán byl nominální úrok ve výši 490 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, a to jen ve 2. – 8. měsíci. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované částky, a úroku z nesplacené části úvěru. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila vč. doplnění v tom smyslu, že (právní předchůdkyně) řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr prostřednictvím odborných pracovníků, a to především na základě odpovědí na dotazy žadatelů o úvěr na příjmové a výdajové poměry, kterými počítají tzv. kreditní skóre prostřednictvím statistického modelu. Nad rámec svých povinnosti kromě sdělených poměrů žadatele je také kontrolován žadatel v tzv. registrech závazků ([příjmení], NRKI) a insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Uvedla, že až tehdy, kdy ze sdělených informací žadatelem a po lustraci shora uvedených databází vyvstává pochybnost o pravosti tvrzení žadatele, pak přistupuje žalobkyně k požadování potvrzení o výši příjmu, výpisu z bankovního účtu apod. V tomto případě pracovala žalobkyně se skutečnostmi, že žalovaná má příjem [částka], příjmy ostatních členů domácnosti ve výši [částka], výdaje domácnosti uvedené klientem [částka], životní minima členů domácnosti ve výši [částka] (1 dospělý) a souhrn měsíčních splátek na další úvěry ve výši [částka]. 2. Žalovaná osoba se ve věci nevyjádřila. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], na které se žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoli má doručení řádně vykázáno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z úvěrové karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná osoba uvedla, že má příjem [částka], nemá vyživované děti a výdaje domácnosti jsou ve výši [částka]. Žalobkyně počítala také s dalšími příjmy domácnosti ve výši [částka] bez jakékoli specifikace. Další závazky byly zjištěny v NRKI ve výši [částka]. Součástí listiny je také poznámka žalobkyně, že„ verifikace klienta“ ani„ verifikace zaměstnavatele“„ nebyla schvalovací strategií vyžadována“ a dále„ klient nedokládal dokumenty k posouzení“. Soud má proto za zjištěné, že žalobkyně neověřila příjem žalovaného před poskytnutím úvěru. 5. Z úvěrové zprávy NRKI bylo zjištěno, že žalobkyně prověřovala závazky žalované, a bylo zjištěno, že má další existující závazky (srov. shora). 6. Z fragmentu výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že zůstatek účtu je [částka], aniž by vyplýval jakýkoli příjem žalovaného. 7. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované osobě úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč, a naopak její závazek zaplatit poplatek 330 Kč za poskytnutí úvěru, splácet 24 měsíčními splátkami ve výši 417 Kč jistinu, a ve 2. – 8. měsíci úroku 490 Kč, a měsíční poplatek 99 Kč za„ bezpečné splátce“ ke 3. dne v měsíci dle splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy o úvěru. Dále byly sjednány poplatky a sankce pro případ neplnění smlouvy. 8. Z opisu výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne [datum] byla poukázána platba 10 000 Kč žalované osobě na její běžný účet. 9. Z výpisu z úvěrového účtu (výpisu čerpání, splátek a úhrad) bylo zjištěno, že celkem žalovaná osoba zaplatila žalobkyni částku ve výši 0 Kč. 10. Z výzev k zaplacení ze dne [datum] a [datum] nebylo zjištěno, že by byly odeslány žalovanému. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 15 441 Kč do 30 dnů od sepsání této výzvy, a odeslala ji žalované dne [datum]. 11. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně s osobou žalovanou sepsali smlouvu o úvěru ze dne [datum], obsahem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout osobě žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, a naopak její závazek zaplatit poplatek 330 Kč za poskytnutí úvěru, splácet 24 měsíčními splátkami ve výši 417 Kč jistinu, a ve 2. – 8. měsíci úroku 490 Kč, a měsíční poplatek 99 Kč za„ bezpečnou splátku“ ke každému 3. dne v měsíci dle splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované osobě 10 000 Kč, ale ta nezaplatila žalobkyni nic. Žalovaná osoba uvedla, že má příjem [částka], další členové domácnosti [částka], nemá vyživované děti a výdaje [částka]. Z registru NRKI vyplynulo, že žalovaná osoba má další závazky ve výši [částka]. Z výpisu z účtu osoby žalované nevyplynul příjem. Především bylo zjištěno, že ani zaměstnavatele ani údaje klienta (žalovaného) žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně vyzvala žalovanou osobu dopisem ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky do 30 dnů ode dne sepsání výzvy, a odeslala ji dne [datum]. Žalovaná ničeho dalšího nezaplatila. 12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), a § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že, postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovanou, aniž by je přiměřeně ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – naopak předložila listinné důkazy, ze kterých vyplývá, že uvedené údaje žalovanou nebyly pravdivé, když předložila výpsi z účtu, na kterém je jediný příjem [částka] z rodičovského příspěvku. Poskytovatel úvěru sice nemusí ověřit všechny výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem měl by minimálně zohlednit výdaje na bydlení či bez bydlení při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu (jako pomocného statistického kritéria dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR), a v případě zřetelné odchylky tento nesoulad tím pečlivěji vysvětlit, tak již ze samotného tvrzení žalované a z předložených důkazů vyplývá, že ověřený příjem nebyl zjištěn žádný, když se žalobkyně spokojila s tvrzením žalované. Navíc do tzv. kreditního skóre žalobkyně započetla příjmy, které zjevně nebyly ověřeny nijak, a to i přesto, že byly v rozporu s doloženým obsahem běžného účtu žalované. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalovanému, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.); k tomu srov shora. Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora) pak žalované rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. 13. Na shora uvedeném závěru nemůže nic změnit ani dílčí tvrzení žalobkyně, že nahlédnutí do registrů dalších dluhů je spolehlivým ukazatelem schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr řádně jej splácet. Zákon (ZSÚ) zřetelně stanoví povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí prověřit schopnost žadatele takový úvěr splácet. Žalobkyně je ze zákona povinna zjistit a ověřit především skutečné příjmy (i výdaje) žadatele o spotřebitelský úvěr, což ohledně příjmu neučinila vůbec. Za těchto okolností již nemělo význam se dále podrobněji zabývat dalšími zjištěnými skutečnostmi ohledně poměrů žalované. ZSÚ nestanovuje přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. [jméno] pro dostatečné doložení musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. [jméno] zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval