8 C 354/2022-27 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky, z nichž požaduje jistinu vč. poplatku ve výši 13 250 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne [datum], účelně vynaložených 2 500 Kč, a to z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala tuto zápůjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč do [datum]. Dále byla sjednána smluvní pokuta, která s ohledem na § 122 zák. č. 257/2016 Sb. je požadována pouze do výše nepřesahující 0,5 celkové výše úvěru, a částka za upomínání písemnými výzvami. Žalovaný uhradil 4 000 Kč, které byly započteny na smluvní pokutu; proto požaduje uhradit smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně ověřila schopnost žalované osoby řádně splácet dotazy, které byly zaevidovány a vyhodnoceny v tzv.„ zákaznické kartě“ žalovaného, a ověřila příjmy žalované osoby dle dokumentů od ní vyžádaných, resp. příp. nahlédnutím do relevantních databází. Žalobkyně k výzvě soudu nedoplnila tvrzení ke kontrole úvěruschopnosti s tím, že očekává posouzení předložené smlouvy jako neplatné a žádá přiznat bezdůvodné obohacení žalované. 2. Žalovaná osoba se k žalobě nevyjádřila a po dobu řízení zůstala nečinná. 3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z předložených důkazů soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou osobou byla sepsána smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému dne [datum] částka ve výši 10 000 Kč (zjištěno z dokladu o převodu částky ze dne [datum]), a současně měl být sjednán závazek žalované osoby splatit vč. poplatku za poskytnutí zápůjčky celkem 13 250 Kč do 30 dnů, tj. do dne [datum]. Dále byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále měly být sjednány poplatky za jednotlivé úkony jako jsou upomínky pro případ prodlení žalovaného a přirůstání úroků z prodlení k jistině (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]). Žalobkyně měla ověřit úvěruschopnost dotazy na žalovanou osobu a vyžádáním dokladů, které zaznamenala do zákaznické karty. Důkazy, kterých se dovolává (zákaznická karta a vyžádané dokumenty) ovšem nepředložila, proto je soud jako důkazy nemohl provést. Žalovaná osoba vrátila žalobkyni toliko 4 000 Kč, a dále již ničeho, a to ani na výzvu ze dne [datum], odeslanou dne [datum] (zjištěno z podacího lístku) se stanovenou 3 denní lhůtou (zjištěno z výzvy ze dne [datum]). 5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), resp. o zápůjčce dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí § 86 ZSÚ, když nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně je povinna zjistit a ověřit skutečné příjmy i výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, což neučinila, resp. nedoložila ani svá obecná tvrzení o tom, že tak učinila. Jelikož se ani nedostavila na nařízené první jednání ve věci, nemohlo jí být poskytnuto poučení dle § 118a o.s.ř. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že řádně postupovala pro ověření úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Smlouvu o zápůjčce proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně. Vyplacená částka žalované tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (po uhrazení 4 000 Kč z vyplacených 10 000 Kč částku ve výši 6 000 Kč) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne [datum], odeslané dne [datum], a doručené dne [datum] ve smyslu § 573 o.z. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl, a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný v nižším rozsahu než osoba žalovaná, ovšem z obsahu spisu se nepodává, že by žalované osobě jakékoli náklady vznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.