8 C 36/2022-41 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 2. Žalobkyně se podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná osoba s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 4 000 Kč na sdělené číslo účtu z tzv. klientské sekce. Žalovaná osoba se zavázala předmětnou částku vrátit do dne [datum], vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč, což neučinila, když neuhradila ničeho. Od [datum] je proto v prodlení, a žalobkyně žádá také smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny kapitalizované za období [datum] až [datum] ve výši 684 Kč) a dále úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně kontrolovala tím, že z výpisu z účtu žalované osoby za období [číslo] – [číslo] a výplatních pásek vyplynul kreditní obrat ve výši několika desítek tisíc korun, resp. 16 000 Kč. Dále žalobkyně nahlédla do databáze EUCB, z které nezjistila žádné úvěry žalovaného po splatnosti. Současně má žalobkyně za to, že soud nemůže přihlédnout byť i k absolutní neplatnosti právního jednání bez tvrzení účastníků, a že úprava úvěruschopnosti v zákoně o spotřebitelském úvěru je neurčitě, když zákonodárce používá neurčité pojmy jako přiměřeně apod. Žalovaná osoba neuhradila ničeho ani na základě předžalobní výzvy. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud nařídil jednání k projednání věci na den [datum], ze kterého se žalobkyně omluvila s tím, že nežádá odročení jednání, a žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná osoba a žalobkyně uzavřeli smlouvu ze dne [datum] prostřednictvím internetových stránek, jejímž obsahem je závazek žalobkyně poskytnout osobě žalované spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč a závazek osoby žalované splatit jej ve lhůtě do [datum] (28 dní) spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč Smlouva obsahovala rovněž nárok žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % denně ze splatné avšak nezaplacené částky, a částky poplatků za náklady spojené s vymáháním odstupňované dle způsobu upomínky (sms, telefonní hovor, písemnost atd.). Žalobkyně vyplatila částku 4 000 Kč osobě žalované dne [datum]. Žalovaná osoba uhradila žalobkyni částku 0 Kč. Žalobkyně vyzvala dne [datum] osobu žalovanou k úhradě, a to do sedmi dnů, a to písemně i emailem. Žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované dle výpisu z účtu a výplatních pásek s příjmem ve výši cca 16 000 Kč měsíčně. 6. Soud věc po právní stránce posoudil jako platně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu (§ 1746 odst. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.), která se svým obsahem blíží smlouvě o zápůjčce (§ 2390 a násl. o.z.) s přihlédnutím k § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ). Z této smlouvy byl věřitel (žalobkyně) povinen přenechat dlužníkovi (osobě žalované) věci určené podle druhu, konkrétně peníze, čemuž souvztažně odpovídá povinnost dlužníka po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu. Účastníky nebyly ujednány úroky (§ 2392 odst. 1 o.z.). Soud neposoudil právní jednání účastníků jako smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z., neboť pojmovým znakem smlouvy o úvěru je sjednání úroku. Účastníci se naproti tomu dohodli, že peníze budou poskytnuty bezúročně a za poplatek 1 451 Kč. Oproti smlouvě o zápůjčce k uzavření smlouvy došlo shodným projevem vůle účastníků bez ohledu na předání peněz. Jedná se tak o konsenzuální závazek. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splácet byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta (§ 2048 o.z.). Žalovaný je v prodlení s uhrazením částky jistiny (§ 1968 o.z.). V souvislosti s prodlením žalovaného vzniklo žalobkyni právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ale také úroků z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě vyhověl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 200 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 189 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).