77 C 304/2023-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 769,91 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], jež na žalobkyni tuto pohledávku za žalovaným postoupila, kdy na základě smlouvy, uzavřené po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s poplatek, avšak žalovaný na dluh zaplatil toliko 7 000 Kč. Uplatněný nárok sestává z dlužné jistiny (6 278,91 Kč), dlužného poplatku (5 491 Kč), smluvního úroku a úroku z prodlení. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se dostavila a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, čemuž soud nevyhověl z důvodu nesplnění podmínek. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. 4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. 5. [právnická osoba] a žalovaný se dne [datum] písemně dohodli, že tato společnost zapůjčí žalovanému částku 10 000 Kč, za což se žalovaný zaváže zaplatit souhrnný poplatek v částce 8 005 Kč a poplatek za doplňkové pojištění 1 350 Kč, přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 45 týdenních splátkách po 431 Kč, resp. 391 Kč v případě poslední splátky, sjednali si úrokovou sazbu 88 %; žalovaný převzal téhož dne částku 10 000 Kč v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). Téhož dne žalovaný poskytl v žádosti o úvěr ve výši 15 000 Kč společnosti [právnická osoba] údaje k posouzení schopnosti splácet, když žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, je svobodný a nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a o úvěr žádá na běžné výdaje domácnosti; dále uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako dělník, což mělo být doloženo pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami, jeho pravidelné měsíční příjmy činí pouze čistý příjem ze zaměstnání 31 030 Kč, nemá kreditní kartu, spotřebitelský úvěru u jiné společnosti ani bankovní účet na své jméno, jeho měsíční výdaje činí pouze odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč; dokument byl podepsán žalovaným i zástupcem původní věřitelky (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z [datum]). Dle tabulky umoření ke smlouvě [číslo] žalovaný čerpal dne [datum] částku 10 000 Kč; uhradil pak dne [datum] částku 2 200 Kč, dne [datum] částku 1 050 Kč, dne [datum] částku 3 150 Kč a dne [datum] částku 600 Kč (celkem tedy uhradil 7 000 Kč). 6. [právnická osoba] se dne [datum] dohodla s žalobkyní, že na ni postupuje pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. stran [číslo] přílohy [číslo]). Dne [datum] společnost [právnická osoba] vystavila pro žalovaného oznámení o postoupení předmětných pohledávek (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek). Dne [datum] žalobkyně poslala žalovanému dopis (zjištěno z podacího lístku č. [anonymizováno]), avšak pro nepředložení listiny vystavené žalobkyní s datem blížícím se odeslání dopisu dne [datum], není zřejmé, co bylo obsahem zásilky; oznámení o postoupení pohledávek z [datum] obsahující výzvu k zaplacení tak nelze považovat za odeslané. 7. Dne [datum] vystavila žalobkyně pro žalovaného výzvu k úhradě pohledávky [číslo] v celkové výši 13 915,61 Kč do [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy z [datum]). Dne [datum] žalobkyně poslala žalovanému dopis (zjištěno z podacího lístku č. [anonymizováno]) a z časové souvislosti je zřejmé, že obsahem zásilky byla právě předžalobní výzva. 8. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně po poskytnutých poučeních ve smyslu § 118a o. s. ř. nic nad rámec žaloby k posuzování úvěruschopnosti žalovaného neuvedla, ve vztahu k výzvě k zaplacení dluhu uvedla, že má být vycházeno z předžalobní výzvy. 9. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaný se dne [datum] písemně dohodli na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč a dalších podmínkách, přičemž zápůjčka spolu s poplatky měla být vrácena v týdenních splátkách. Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného pouze z údajů uvedených v zákaznické kartě a zjevně z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek. Žalovaný čerpal úvěr 10 000 Kč v hotovosti dne [datum], uhradil 7 000 Kč [právnická osoba] se dne [datum] dohodla s žalobkyní, že se pohledávka za žalovaným postupuje na žalobkyni. Dne [datum] žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhů z předmětných smluv do [datum]. 10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 11. [právnická osoba] a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od [datum] do [datum], není-li dále uvedeno jinak (dále též„ ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat. 12. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Žalobkyně předně prokázala skutečnosti vedoucí soud k závěru, že na ni byla předmětná pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným postoupeny podle § 1879 a násl. o. z. 16. Žalobkyně však neprokázala, že by její právní předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Zákaznickou kartou (ani pracovní smlouvou a výplatními páskami) nelze prokázané provedené posuzování úvěruschopnosti považovat za dostatečné ve smyslu § 86 ZSÚ. Poskytovatelka úvěru zřejmě dostatečně ověřila příjmy žalovaného (31 030 Kč měsíčně ze zaměstnání na plný úvazek), avšak nezabývala se dostatečně jeho výdaji. Pokud žalovaný uvedl, že odhaduje své měsíční výdaje (zjevně v to počítaje nájemné) na částku 4 000 Kč, což v tu dobu jen o 140 Kč přesahovala částku životního minima jednotlivce, pak to muselo nutně vést poskytovatelku úvěru, postupovala-li by v souladu s § 86 ZSÚ, ke zkoumání pravdivosti tohoto údaje, tím spíše za situace, kdy žalovaný žádající o úvěr 10 000 Kč na běžné výdaje domácnosti deklaroval, že po zaplacení odhadovaných měsíčních výdajů mu zbývá k užití více než 27 000 Kč. Poskytovatelka úvěru jinými slovy nevycházela ze spolehlivých a dostatečných informací získaných od žadatele o úvěr, musela mít na základě údajů sdělených žadatelem o úvěr důvodné pochybnosti, které ji měly vést k dalším úkonům nutným pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně ani po poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. neuvedla, že by jakékoli další učinila či jinak se úvěruschopností žalovaného zabývala. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. 17. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, je možno uvažovat toliko o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 18. Právní předchůdkyně žalobky