77 C 335/2022-45 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se, po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení, domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], jež postoupila tuto pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Uplatněný nárok sestává z jistiny (30 000 Kč) a zákonného úroku z prodlení. 2. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. 4. Z žalobkyní tvrzených skutečností má soud za prokázané následující. [právnická osoba], a žalovaný se dne [datum] ve smlouvě o spotřebitelském úvěru dohodli, že tato společnost zapůjčí žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný vrátí částku 95 131,90 Kč do [datum]. Žalovanému byla částka 30 000 Kč zaslána na jeho účet dne [datum] (zjištěno z potvrzení o provedené platbě). Dne [datum] byla částka 2 000 Kč připsána na bankovní účet žalovaného. [právnická osoba], a žalobkyně se dne [datum] dohodly, že výše specifikovaná pohledávka za žalovaným se postupuje na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). 5. Žalobkyně sice uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru posuzována, avšak předložila pouze výplatní pásky za tři měsíce a neuvedla, jak konkrétně úvěruschopnost posuzovala. Vzhledem k tom, že žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, a jež současně již v žalobě uvedla, že k ověřování úvěruschopnosti nenavrhuje žádné další důkazy, soud jednání nenařizoval a poučení podle § 118a o. s. ř. neposkytoval. Výzvu k plnění žalobkyně žalovanému dle svého tvrzení před podáním žaloby nezaslala. 6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba], poskytla žalovanému dne [datum] zápůjčku v částce 30 000 Kč, na niž žalovaný neuhradil ničeho. Dne [datum] se společnost [právnická osoba], dohodla s žalobkyní na tom, že se předmětné pohledávky za žalovanou převádí na žalobkyni. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jejím předmětem byl úvěr, jednalo se případech o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena podle § 1879 a násl. o. z., netvrdila ani nebyla schopna prokázat, že její předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru svou předsmluvní povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným úvěruschopnost žalovaného splnila, přičemž nesplnění takové povinnosti má podle § 87 ZSÚ za následek neplatnost smlouvy, k níž podle úpravy účinné od 29. 5. 2022 soud přihlédne i bez návrhu. Soud proto konstatoval, že ochrana spotřebitele nebyla žalovanému před uzavřením smlouvy poskytnuta, poskytovatelka úvěru postupovala v rozporu se zákonem, její jednání vedlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku (poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelů, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a ve výsledku k negativním ekonomickým dopadům na celou společnost a její členy), a uzavřená smlouva o úvěru je proto podle § 588 o. z. (a v souladu se závěry Soudního dvora EU vyslovenými v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo]) absolutně neplatná. 9. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena, má proto za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 30 000 Kč. Žalovaný však do podání žaloby na dluh z neplatné smlouvy dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Podle § 2993 o. z. je tak povinen bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Žalobkyně uvedla, že výzvu k plnění žalovanému nezaslala. Za výzvu k plnění se tak považuje až soudem žalovanému doručená žaloba, k čemuž došlo dne [datum]. Od [datum] je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z příslušného vládního nařízení, tedy ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení. Žaloba je tak v této části důvodná a soud jí proto vyhověl. Co do zbývajícího požadovaného úroku z prodlení je žaloba nedůvodná a soud ji proto zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení úspěch ve zcela převažujícím rozsahu, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši 2 652 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzvy, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žaloba má parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými obdobnými návrhy.