77 C 55/2023-26 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 34 100 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnost vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], jež na žalobkyni tuto pohledávku za žalovaným postoupila, když na dluh uhradil toliko 1 900 Kč, přestože se zavázal uhradit 20 000 Kč na jistině, 16 000 Kč na úroku, odměně za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek; uplatněný nárok sestává z dlužné jistiny (20 000 Kč), dlužných úhrad za služby (14 100 Kč), smluvního úroku a úroku z prodlení. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Soud nařídil jednání na den [datum] a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila z důvodu procesní ekonomie, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti a současně požádala o odročení pro případ, že soud shledá, že žalobkyní tvrzené a dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro plné vyhovění žalobě. Soud neshledal žádost o odročení důvodnou, nadto se jedná o žádost podmíněnou, ke které se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud má z žalobkyní tvrzených skutečností za prokázané následující. [právnická osoba] a žalovaný se dne [datum] dohodli, že tato společnost poskytne žalovanému úvěr v částce 20 000 Kč, již převzal v hotovosti, za což se žalovaný zaváže zaplatit jistinu (20 000 Kč), úrok (4 000 Kč), odměnu za hotovostní inkaso (8 000 Kč) a administrativní poplatek (4 000 Kč), přičemž tento svůj peněžitý závazek splní v 60 týdenních splátkách po 600, sjednali si úrok ve výši 32,15 % ročně (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný na dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil toliko 1 900 Kč. Dne [datum] se společnost [právnická osoba] dohodla s žalobkyní, že na ni postupuje pohledávku za žalovaným (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze [datum]). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno psaním ze dne [datum], v němž byl žalovaný vyzván k úhradě částky 37 300 Kč do 10 dnů od jeho doručení, a které bylo za účelem doručení žalovanému podáno na poště dne [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z [datum] a z podacího lístku č. [anonymizováno]). O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. 5. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudil její právní předchůdce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žádné důkazy k tomu však nepředložila a jelikož se z jednání omluvila, připravila se dobrovolně o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Tvrzení žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti žalobkyně tak zůstala neprokázaná. 6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaný se dohodli na poskytnutí úvěru, načež byla dne [datum] částka 20 000 Kč žalovanému v hotovosti poskytnuta. Žalovaný uhradil 1 900 Kč [právnická osoba] se dne [datum] dohodla s žalobkyní, že se pohledávka za žalovaným postupuje na žalobkyni. Dne [datum] žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení do 10 dnů od doručení písemné výzvy. Tvrzení žalobkyně o posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru zůstala neprokázaná. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. [právnická osoba] a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), kterýžto zákon je tak na věc nutno aplikovat. 9. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 10. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech. 11. Žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena podle § 1879 a násl. o. z., má za žalovaným pohledávku toliko z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 12. Právní předchůdkyně žalobkyně podle absolutně neplatné smlouvy žalovanému dle provedených důkazů poskytla peněžní prostředky v částce 20 000 Kč. Z této částky bylo dle tvrzení žalobkyně žalovaným vráceno 1 900 Kč. Žalovaný, jenž se o tuto částku obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, je tedy povinen vydat dosud nevrácený rozdíl (18 100 Kč) žalobkyni. 13. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele. Dle předložených důkazů byl žalovaný k vrácení dlužné částky vyzván psaním ze dne [datum], které žalobkyně odeslala žalovanému dne [datum]. Podle § 573 o. z. se má zmíněná výzva za doručenou třetího pracovního dne po odeslání, tj. dne [datum]. Žalovaný byl vyzván ke splnění do desátého dne od doručení výzvy, kterým je tedy den [datum] (když dne [datum] byla sobota). Od [datum] je žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s povinností zaplatit žalobkyni částku 18 100 Kč a žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo požadovat zaplacení úroků z prodlení v zákonné výší, jež plyne z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., respektive v nižší žalobou uplatněné částce. V tomto rozsahu je tedy žaloba důvodná a soud jí proto vyhověl. 14. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost uzavřené smlouvy nedůvodná. Žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení poplatků ani smluvního úroku, jež byly součástí neplatné úvěrové smlouvy, a proto se k těmto ujednáním nepřihlíží. Soud tedy žalobu v této části zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího vedle smluvního úroku z úroku z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaný žalobkyni nedluží. 15. S ohledem na podobný procesní úspěch účastníků (při zohlednění požadovaného příslušenství) soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.