Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 32 581,80 Kč s příslušenstvím, tj. se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení z částky 14 686,36 Kč s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , když nevrátil žalobkyni poskytnutý úvěr ve výši 14 305,12 Kč spolu s poplatkem za vyplacení tranší 278,17 Kč, poplatkem za službu „, Anonymizováno, 0 Kč, poplatkem za službu „Informační SMS servis“ ve výši 0 Kč, poplatek za službu „, Anonymizováno, ve výši 109,82 Kč, a to nejpozději do , datum, , za což mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu/úrok ve výši 17 212,96 Kč. Žalovaný uhradil celkem 6,75 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě písemně nevyjádřil.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případné dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o.s.ř.“). Nicméně spolu s předvoláním soud žalobkyni poučil o nutnosti doložit tzv. zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně na toto nereagovala. Žalovaný se k jednání nedostavil, bylo jednáno v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl na jednání dokazování a učinil tento závěr o skutkovém stavu. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodli na uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši až do výše 35 200 Kč, přičemž žalovaný ho zaplatí ve splátkách do , datum, , jak plyne z přehledu denních splátek na jistinu; žalovaný podepsal smlouvu dle jejího textu elektronicky. Další podmínky úvěru byly stanoveny všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem. RPSN činilo 1 990,61 % dle údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Žalobkyně předtím ověřila identitu žalovaného a jeho bankovní účet prostřednictvím služby BankID. Z listiny nadepsané „Identifikované příjmy“ plyne pouze to, že žalobkyně považovala na základě blíže neuvedených informací za ověřený čistý příjem žalovaného ve výši 17 742 Kč, uvedený žalovaným činil 24 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: žalovaný žije s dalšími 2 osobami, výdaje na bydlení činí 1 500 Kč; výše pravidelných měsíčních výdajů 6 380 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, výdaje na půjčky 2 500 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 17 742 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (tj. žalovaným) činí 24 000 Kč, regionální koeficient 1, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 6 380 Kč, disponibilní příjem 11 300 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Soud k tomu podotýká, že není vůbec zřejmé, z jakých zdrojů a informací žalobkyně vycházela. Dne , datum, odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč a dne , datum, ve výši 4 305,12 Kč, jak plyne z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne , datum, výzvu k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně dokladu o odeslání ze dne , datum, .5. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala výší výdajů žalovaného (tyto jsou uvedeny pouze ve výši celkem 6 380 Kč měsíčně, rezerva činí 500 Kč), či že by prováděla jeho lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalovaného, tyto však nezkoumala zjevně vůbec a jejich výpočet je chybný. Ani doposlaným výpisem z účtu žalovaného č. , IBAN, , který neobsahuje detailní údaje se žalobkyni nepodařilo dokázat, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně.6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.7. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru […] posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.11. V předmětné věci žalobkyně neprokázala, že coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně předně nedoložila, že údaje, s nimiž při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pracovala, skutečně pochází od žalovaného; dále není patrné, zda výši příjmů jakkoli ověřovala (např. z výplatní pásky, daňového přiznání, výpisu z bankovního účtu apod.); především však žalobkyně pochybila, když se spokojila s informacemi o výdajích žalovaného, jimiž se nijak dál nezabývala. Znalost příjmů a výdajů žadatele o úvěr uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr bez jejich bližšího ověření nelze v žádném případě považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti. Poskytovatelka úvěru se dostatečně nezabývala výdaji žalovaného. Pokud žalobkyně neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, pak to neprokázala, z provedeného dokazování naopak zjevně vyplývá opak.12. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné, a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.13. Žalobkyně zjevně částku 14 305,12 Kč žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla a žalovaný uhradil částku 6,75 Kč, rozdíl činí 14 298,37 Kč. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný se tak dle soudu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a vznikla mu povinnost plnění poskytnuté bez právního důvodu žalobkyni vrátit.14. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy úrok z této částky soud přiznal od , datum, , tj. od prokazatelného prodlení s úhradou po zesplatnění.15. Ve zbývajícím rozsahu je, jak bylo osvětleno výše, žaloba pro absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná. Na poplatky ani úroky, jež byly součástí absolutně neplatné smlouvy o úvěru, nemá žalobkyně právo. Soud tedy žalobu zamítl v této části týkající se nároků ze smlouvy o úvěru, a to včetně příslušenství sestávajícího z prodlení požadovaného za období před splatností dluhu z bezdůvodného obohacení, resp. z částky, již žalovaný žalobkyni nedluží (výrok II).16. O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla procesně neúspěšná, kdy jí bylo vyhověno v částce pouze v částce 14 298,37 Kč a v částce 18 283,43 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal (výrok III).17. Soudu je známo, že bylo na žalobce vydáno usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, -, právnická osoba, , kterým byl ustanoven předběžný insolvenční správce žalobkyně. Osoby, které mají závazky vůči žalobkyni, jsou povinny napříště poskytnout plnění předběžnému insolvenčnímu správci, kterým je , Anonymizováno, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , PSČ , adresa, .