Žalobkyně se svou žalobou domáhá zaplacení částky 93 214,96 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jako právním předchůdcem žalobce. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěrový rámec do výše 80 000 Kč, z něhož žalovaný vyčerpal celkem 81 071,62 Kč, přičemž na svůj dluh uhradil pouze 4 650 Kč. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, a po marné výzvě k úhradě byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Vedle dlužné jistiny ve výši 80 000 Kč žalobce požaduje dlužný poplatek 900 Kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění ve výši 12 314,96 Kč, kapitalizovaný úrok za dobu od , datum, do , datum, ve výši 6 323,33 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za tutéž dobu ve výši 3 694,43 Kč. Dále žalobce požaduje úrok ve výši 12 % ročně z jistiny 80 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 80 900 Kč, v obou případech od , datum, do zaplacení. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni; žalovaný po postoupení na pohledávku ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.3. Soud nařídil jednání na den , datum, a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř., v nepřítomnosti žalovaného.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, dohodly na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytne žalovanému úvěrový rámec ve výši 80 000 Kč převodem na bankovní účet (, č. účtu, ), a dohodly si podmínky splacení úvěru a úroků. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 48 % ročně, RPSN 61,13 % splatit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 14. dni v měsíci. Další podmínky sjednaného úvěru byly uvedeny v úvěrových podmínkách žalobkyně, které jsou součástí úvěrové smlouvy (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kopie občanského průkazu). Žalobkyně provedla ověření bonity žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, přičemž jsou uvedeny jen příjmy žalovaného za období , Anonymizováno, až , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 43 788 Kč, 45 170 Kč, 35 944 Kč od společnosti , právnická osoba, s doložením výplatních pásek, nejsou tvrzeny ani doloženy výdaje žalovaného (zjištěno z výplatních pásek). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 81 071,62 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet č. , č. účtu, : dne , datum, částka 15 000 Kč, , datum, částka 65 000 Kč, 1 071,62 Kč dne , datum, (zjištěno z potvrzení o provedených transakcích). Na splátkách pak zaplatil celkově 4 650 Kč (zjištěno z tabulky umoření transakčního výpisu). Dne , datum, byla zaslána výzva ke splacení celého úvěru. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (zjištěno z dopisu ze dne , datum, , včetně podacího lístku ze dne , datum, ). Dne , datum, zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne , datum, (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, ). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně potvrzení o uhrazení úplaty ze dne , datum, ).5. O pravosti a pravdivosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Soud má po hodnocení důkazů za prokázaná tvrzení žalobkyně ke kontraktačnímu procesu proběhnuvšímu mezi žalobkyní a žalovaným; má za prokázané, že celková částka byla žalovaným čerpána prostřednictvím převodu na jeho účet; má za prokázané, že dne , datum, byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dluhu. Soud naopak nemá za prokázané, že se žalobkyně dostatečně a řádně s odbornou péčí zabývala úvěruschopností žalovaného. Byť předložila doklady o příjmech žalovaného, netvrdila žádné skutečnosti týkající se výdajů žalovaného, natož pak důkazy k těmto tvrzením. Ani u jednání dne , datum, žalobkyně neuvedla další tvrzení a neoznačila další důkazy po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. týkající se dotvrzení skutečností ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.6. Soud učinil na základě provedených důkazů a v kontextu tvrzení žalobkyně tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal od žalobkyně jako úvěr částky celkem 81 071,62 Kč, uhradil však pouze 4 650 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela toliko z informací, jež jí žalovaný sdělil, aniž by je blíže ověřovala a zabývala se jimi, nezjišťovala žádným způsobem výdaje žalovaného, příjmy žalovaného byly zjištěny. Úvěr byl splatný ke dni , datum, .7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.8. Žalobkyně a žalovaný coby spotřebitel uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření úvěru, není-li dále uvedeno jinak (dále též „ZSÚ“), který je tak na věc nutno aplikovat, a to zejména jeho § 86 a § 87.9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).14. Žalobkyně v daném případě neprokázala, že by coby poskytovatelka úvěru splnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ. Z nijak neověřených údajů o majetkových poměrech žalovaného ve smlouvě o úvěru nelze prokázané provedené posuzování úvěruschopnosti považovat za dostatečné ve smyslu § 86 ZSÚ. Poskytovatelka úvěru ověřila pouze příjmy žalovaného a nezabývala se vůbec jeho výdaji. Soud na základě provedeného dokazování nemá posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečné a proto konstatoval, že smlouva je podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (nyní podle zákona, dříve dovozeno judikaturou SDEU a Nejvyššího soudu). Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z. Takové nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru totiž odporuje citovanému ustanovení zákona o spotřebitelskému úvěru a současně zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů bez prověření úvěruschopnosti spotřebitelům, kteří nejsou schopni tyto včas splácet, může vést k jejich dalšímu zadlužování a konečnému zachycení do sítě státem zajišťovaného systému sociální podpory, což má pak negativní dopad na celou společnost a je ve zjevném rozporu se zájmem na ekonomicky zdravé a solventní společnosti a jejích členech.15. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, je možno uvažovat toliko o pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení. Kdo se podle § 2991 odst. 1 o. z. na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Žalobkyně podle provedeného dokazování podle absolutně neplatné úvěrové smlouvy žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 81 071,62 Kč (dle žaloby však uvedeno 80 000 Kč, na dluh žalovaný uhradil toliko 4 650 Kč. Žalovaný, jenž se o částku 75 350 Kč obohatil na úkor žalobkyně, je tedy povinen dosud nezaplacený rozdíl 75 350 Kč žalobkyni vydat. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení se ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stává splatnou až k výzvě věřitele.17. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy úrok z této částky soud stanovil, tj. od , datum, , tedy po výzvě po postoupení pohledávky.18. Soud tak žalobě vyhověl pouze co do výše nesplacené jistiny a stanovil zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl.19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Podtržené částky uvedené ve výroku II. zohledňují vyhovující výrok ve výroku I. rozsudku, pro lepší matematickou orientaci.20. O nákladech řízení soud rozhodl dle poměrného procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla procesní úspěch v části, kde bylo žalobě vyhověno (v částce 75 350 Kč, tj. 81 % řízení), žalovaný měl naopak procesní úspěch v části, kde došlo k částečnému zamítnutí žaloby (v částce 17 864,96 Kč, tj. 19 % řízení). Po odečtení úspěchu od neúspěchu (81 % - 19 % = 62 %), má žalobkyně právo na náhradu 62 % jí vzniklých nákladů řízení, tj. 16 380 Kč. Žalobkyni, jež byla v řízení zastoupena, vznikly náklady řízení v celkové výši 26 419,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 236 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 93 214,96 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 160 Kč ve výši 4 023,60 Kč. Za podání ze dne , datum, soud náhradu nepřiznal, jelikož se jednalo obsahem o podání, které již mělo být součástí žaloby (výrok IV.).