Žalobce se žalobou došlou soudu dne 27.3.2026, ve znění pozdějších podání, domáhal na žalovaném zaplacení 40.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný vůči němu dne 21.10.2025 písemně uznal dluh ve výši 40.000,- Kč, který vznikl v návaznosti na nájemní smlouvu ze dne 20.4.2017. Žalobce se tak domáhal zaplacení částky 40.000,- Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení.2. Soudu bylo dne 24.4.2026 doručeno podání žalovaného. Ten se však v tomto podání, ani následně, k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že žalovaný dne 21.10.2025 podepsal listinu označenou jako UZNÁNÍ DLUHU, v níž je výslovně uvedeno, že žalovaný žalobci dluží částku 40.000,- Kč, a že ten dluh vznikl z nájemní smlouvy ze dne 20.4.2017. Žalovaný měl dluh zaplatit prostřednictvím tří splátek, přičemž první splátka ve výši 15.000,- Kč byla splatná dne 1.11.2025, druhá splátka ve výši 15.000,- Kč byla splatná dne 1.11.2025 a třetí splátka byla splatná dne 1.1.2026. Žalovaný však v termínu splatnosti, jakož ani později, na jednotlivé splátky ničeho nezaplatil, třebaže byl opakovaně vyzván ke zjednání nápravy.5. Lze shrnout, že žalovaný žalobci dosud nezaplatil částku ve výši 40.000,- Kč.6. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.7. Žalovaný dluh vzniklý v souvislosti s nájemní smlouvou ze dne 20.4.2017 písemně uznal co do důvodu i výše, proto se má dle § 2053 NOZ za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Soud proto vychází z předloženého uznání dluhu.8. Jelikož žalovaný nezaplatil ani jednu sjednanou splátku, dostal se vždy následující den po splatnosti každé jednotlivé splátky do prodlení dle § 1968 NOZ. Od každého následujícího dne je žalovaný v prodlení a je proto povinen hradit žalobci úrok z prodlení dle § 1970 NOZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. S ohledem na výše uvedené soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobě zcela vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.600, Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000, Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600, Kč představující 300, Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k úhradě a sepis žaloby).11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.