30 C 505/2025-31 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 1.10.2025 domáhala na žalovaném zaplacení 24.586,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovaným uzavřela dne 18.12.2024 smlouvu, na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky v celkové výši 20.000,- Kč, které měl žalovaný vrátit, a to včetně zaplacení smluvního úroku ve výši 4.586,- Kč, nejpozději 20.2.2025, což žalovaný neučinil, přestože byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Ta se tak podanou žalobou domáhala zaplacení 24.586,- Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.2. Podáním ze dne 8.1.2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 3.100,- Kč, když žalovaný dne 30.3.2025 zaplatil částku 2.000,- Kč a dne 19.6.2025 částku 1.100,- Kč.3. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 3.100,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3.100,-Kč od 21.2.2025 do zaplacení dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), zastavil, když pro tento procesní úkon nebylo třeba souhlasu žalovaného.4. Soud ve věci nařídil jednání na 29.1.2026. Žalobkyně se z nařízeného jednání řádně a včas omluvila. Soud za této situace postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř., pročež věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.5. Žalovaný při jednání k věci uvedl, že žalobkyně po něm před poskytnutím peněžních prostředků nepožadovala žádné doklady prokazující jeho příjem, jako např. výplatní pásky. Dále uvedl, že dne 28.1.2026 žalobkyni zaplatil částku ve výši 10.000,- Kč, a to dle údajů, které mu byly předtím zaslány žalobkyní prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný se domnívá, že od žalobkyně získal (mu byly poskytnuty) peněžní prostředky ve výši 20.000,- Kč, a že žalobkyni zaplatil (vrátil) částku ve výši 10.000,- Kč. Žalovaný současně nevyloučil, že žalobkyni, popř. právní předchůdkyni žalobkyně, mohl vrátit (zaplatit) více peněžních prostředků.6. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a skutkový závěr:7. Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , s žalovaným uzavřela dne 18.12.2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 19.12.2024, na jejímž základě žalovanému bankovním převodem poskytla peněžní prostředky v celkové výši 20.000,- Kč (dne 18.12.2024 – 16.600,- Kč; dne 19.12.2024 – 3.400,- Kč), které měl žalovaný vrátit, a to včetně zaplacení smluvního úroku ve výši 4.586,- Kč, nejpozději 20.2.2025, což žalovaný neučinil, přestože byl vyzván ke zjednání nápravy. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný zaplatil žalobkyni dne 30.3.2025 částku 2.000,- Kč a dne 19.6.2025 částku 1.100,- Kč (Potvrzení o finančních transakcích). Žalovaný zaplatil žalobkyni též dne 28.1.2026 částku 10.000,- Kč (Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady). Z této listiny je kromě jiného patrné, že z bankovního účtu žalovaného byla dne 28.1.2026 odeslána částka ve výši 10.000,- Kč, a to bankovní účet, jehož číslo bylo žalovanému sděleno prostřednictvím e-mailové komunikace ze dne 21.1.2026. E-mail byl odeslán zaměstnankyní zástupkyně žalobkyně – administrativní oddělení. Částka 10.000,- Kč byla odeslána z totožného bankovního účtu jako předchozí platby ze dne 30.3.2025 a ze dne 19.6.2025.8. Lze učinit dílčí skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem peněžní prostředky v celkové výši 20.000,- Kč (dne 18.12.2024 – částku 16.600,- Kč; dne 19.12.2024 – částku 3.400,- Kč). Žalovaný dosud vrátil částku ve výši 13.100,- Kč (2.000,- Kč, 1.100,- Kč a 10.000,- Kč).9. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 19.12.2024, jakož i z ostatních listin, které byly připojeny k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, soud nezjistil, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného jakkoliv ověřovala jeho schopnost splácet případně poskytnuté peněžní prostředky.10. Soud nezjistil, že by si právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného vyžádala informace o jeho příjmech, které by následně ověřila prostřednictvím výplatních pásek či výpisů z bankovního účtu žalovaného. Soud taktéž nezjistil, že by si právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného vyžádala informace ohledně jeho pravidelných měsíčních výdajů (např. náklady na bydlení), popř. informaci, zda žalovanému byly již dříve poskytnuty peněžní prostředky bankovními či nebankovními subjekty, jakož ani neověřila, zda jsou takto poskytnuté peněžní prostředky ze strany žalovaného řádně a včas spláceny.11. Tyto informace (skutečnosti) jsou rovněž prokazovány samotným vyjádřením žalovaného učiněným při jednání dne 29.1.2026.12. Lze shrnout, že žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny či jiné důkazní prostředky, na jejichž podkladě by si mohl ověřit, že právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím peněžních prostředků skutečně ověřila jeho schopnost splácet eventuálně poskytnuté peněžní prostředky.13. Soud doplňuje, že pokud by se žalobkyně nařízeného jednání zúčastnila, poskytnul by jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti označit a předložit důkazy ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného. Jelikož se však žalobkyně nařízeného jednání nezúčastnila, sama se dobrovolně vzdala možnosti, aby jí při jednání bylo poskytnuto dobrodiní poučení dle § 118a o.s.ř., které se poskytuje výhradně při jednání přítomným účastníkům.14. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem:15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ, tj. povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně totiž v tomto směru soudu nepředložila žádné listiny, z nichž by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně relevantním a současně i prokazatelným způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu poskytla peněžní prostředky. Tento právní závěr vyplývá ze shora rozvedeného skutkového zjištění, resp. skutkového závěru.18. Pakliže právní předchůdkyně žalobkyně postupovala tak, jak bylo naznačeno v předchozích odstavcích, má tato skutečnost za následek, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 odst. 1 ZSÚ, a že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto poskytovatelem peněžních prostředků, a žalovaným, jakožto spotřebitelem, nebyla platně v písemné formě distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Smlouva, jež byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je v důsledku rozvedených skutečností dle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž se jedná o absolutní neplatnost smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti.19. Právě uvedené znamená, že jestliže právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v souhrnné výši 20.000,- Kč, přičemž tyto byly žalovanému poskytnuty (od počátku) bez platného právního důvodu, potom tato okolnost dále znamená, že na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 odst. 1 NOZ k bezdůvodnému obohacení ve výši 6.900,- Kč (částka 20.000,- Kč byla žalovanému poskytnuta; částka v celkové výši 13.100,- Kč byla žalovaným vrácena), které je žalovaný povinen vydat, neboť se bezdůvodně obohatil. Soud nezjistil, že by u žalovaného byl dán spravedlivý důvod, na jehož podkladě by žalovaný nebyl povinen peněžní prostředky, o něž se obohatil, vydat.20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úro