36 C 224/2025-42 — Okresní soud v Ústí nad Labem

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 436 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 8 510 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 98 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 490 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvních pokut v celkové výši 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 59,18 Kč od 26. 7. 2025 do 12. 8. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p. a. z částky 10 436 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení.2. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne , datum, se žalovaným úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.kamali.cz v chráněném internetovém prostředí přístupném jen žadateli o úvěr. Při uzavírání první smlouvy je ověřována identita žadatele o úvěr, v případě vyplacení úvěru na účet musí být žadatelem zaslána částka 1 Kč na účet žalobkyně nebo zaslán výpis z účtu, ze kterého je zřejmé, kdo je jeho majitelem. Nebo je vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. V dané věci bylo vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím tzv. bank ID. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Úvěr byl splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí, tj. do 23. 4. 2025. Žalovaný na úvěr uhradil jen částku 1 490 Kč. Žalovaný na předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky nereagoval.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci nařídil k jednání, které konal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.5. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný přes internet požádal žalobkyni o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 10 000 Kč (smlouva o úvěru). Žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč dne 22. 2. 2025 poskytla na jeho bankovní účet (výpis z účtu žalovaného). Žalovaný byl upomenut o zaplacení (písemná upomínka ze dne 11. 7. 2025). Žalobkyně netvrdila a nedoložila nic, co by svědčilo o tom, že před poskytnutím úvěru žalovanému bylo prověřeno, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Z výpisu z účtu žalovaného za leden a únor 2025 vyplývá, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši cca , částka, měsíčně a že před úvěrem od žalobkyně měl několik dřívějších zápůjček/úvěrů/dluhů, např. u , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, . a že byl gambler (sázel mnohokrát, prakticky denně, na online sázky Betano apod.).6. Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč.7. Soud vychází z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úvěr zaplatil částku 1 490 Kč (žalovaný netvrdil, že by zaplatil více).8. Právně soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 NOZ), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovanému) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 NOZ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 NOZ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.14. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).15. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.16. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Bylo prokázáno, že žalovaný měl sice příjem ze zaměstnání, ale také bylo prokázáno, že hrál online hazard v řádech desetitisíců měsíčně a měl několik dřívějších dluhů. Za této situace měla být řádně zkoumána bonita žalovaného, jeho příjmy a zejména jeho skutečné výdaje a jeho zadluženost v rámci bankovních a nebankovních registrů.17. Jelikož soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí podle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 NOZ ve spojení s § 588 NOZ. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. O uvedené skutečnosti svědčí rovněž § 87 odst. 1 ZSÚ, podle něhož poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva n