6 C 165/2021-11 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení nesplacené půjčky, která jí byla poskytnuta na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 26.9.2019. Uvedl, že podle smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a ty jí byly zaslány ve prospěch označeného účtu. Žalovaná se zavázala za poskytnutou zápůjčku uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 29.10.2019. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobce poskytl zápůjčku žalované prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaná prostřednictvím formuláře vyplnila své osobní údaje a učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Seznámila se se zněním smlouvy a se zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to PINem, který společnost žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Tímto způsobem došlo k podpisu smlouvy v souladu s ustanovením § 7 zákona č. 297/2016 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevrátila zapůjčené peněžní prostředky zpět žalobci ve sjednané době, uplatnil po ní žalobce také právo na zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč, sjednaného poplatku ve výši 2 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 768 Kč. 2. Žalobce tak uplatnil po žalované k zaplacení celkem částku 13 100 Kč a dále právo na zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny a poplatku, tj. z částky 10 600 Kč od 30.10.2019 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po splatnosti uvedených částek. 3. Usnesením ze dne 12. května 2021, č.j. 6 C 165/2021-8 a 6 C 165/2021-9, soud vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovanou o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu 26.9.2019. 6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 12. S ohledem na ustanovení § 1814 písmeno f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. 13. Žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky sporu dne 26.9.2019 a všeobecnými obchodními podmínkami společnosti žalobce, které jsou její nedílnou součástí. Výpisem z účtu také prokázal, že 29.9.2019 odeslal ve prospěch účtu žalované částku 8 000 Kč. Upomínkou ze dne 5.11.2019, 12.11.2019, 19.11.2019, 28.11.2019, 13.12.2019 a předžalobní upomínkou ze dne 14.10.2020 vyzýval žalovanou k zaplacení předmětného dluhu. 14. Po shora provedeném skutkovém zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Ve věci bylo prokázáno, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dne 26.9.2019 v souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku. Soud však neshledal platným ujednání, které je obsaženo pod bodem I. bod 1.3 předmětné smlouvy, tj. o povinnosti žalované zaplatit současně s půjčenými prostředky poplatek ve výši 2 600 Kč. Takové ujednání je dle přesvědčení soudu nepřiměřené zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení tohoto ujednání je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věc je ujednání o poplatku sjednáno ve smlouvě, která připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Takové ujednání je tedy neplatné a požadavek žalobce na zaplacení poplatku nedůvodný. Ohledně tohoto požadavku tedy byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. shora. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě vyhověl, neboť požadavek na zaplacení smluvní pokuty i nákladů spojených s vymáháním pohledávky byl uplatněn v souladu s uzavřenou smlouvou o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek (článek II. bod 2. smlouvy o zápůjčce). Soud rovněž přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Soud uložil žalované povinnost zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Advokáta žalobce odměnu za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 14b) odst. 1 písmeno c) bod první advokátního tarifu. Advokát žalobce učinil 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d). Náleží mu tak odměna ve výši celkem 900 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi žalobce paušální náhrada výdajů po 100 Kč podle § 14b) odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. S ohledem na úspěch žalobce v této věci ve výši 68 % přiznal soud advokátovi žalobce náklady řízení ve výši 1 360 Kč, což představuje rozdíl úspěchu (84%) a neúspěchu (16%). Náklady řízení je žalovaná povinna nahradit je k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.