6 C 203/2020-48 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 25 440 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhu, který vznikl žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o zápůjčce dne 8.1.2015. 2. Žalobní nárok odůvodnil tím, že dne 8.1.2015 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce (společnost [právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 11 840 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 240 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč Celkem se tak zavázal vrátit žalobci 27 840 Kč v 58 týdenních splátkách po 480 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18.2.2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil 19.4.2015. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 16 000 Kč a na dlužném poplatku 9 440 Kč, celkem tedy 25 440 Kč. Žalobci rovněž vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. 3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalovaného se zaplacením více než jedné ze splátek má žalobce právo na základě smluvního ujednání článku 1.2 Podmínek právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poskytnuté splátky úvěru. 4. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce dne 6.12.2019 Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. K tomuto datu žalobce také vyčíslil zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny částkou 4 937,33 Kč a rovněž úrok dohodnutý ve smlouvě částkou 14 622,06 Kč, to je úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny, to je z částky 16 000 Kč od 19.2.2016 do 6.12.2019. 5. Šetřením soudu ve věci bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem [země]. 6. Usnesením ze dne 20. dubna 2021, číslo jednací 6 C 203/2020-36 a číslo jednací 6 C 203/2021-37 soud žalovaného vyzval, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud rovněž podle článku 26 Nařízení Evropské unie číslo 1215/2012 vyzval žalovaného, aby se případně vyjádřil k mezinárodní příslušnosti procesního soudu. 7. Citovaná usnesení a poučení podle článku 26 Nařízení 1215/2012 bylo žalovanému doručeno prostřednictvím Okresného súdu [anonymizována dvě slova]. Označené listiny byly žalovanému doručeny 25.5.2021. Žalovaný se ve stanoveném termínu k žalobě ani k procesnímu postupu soudu nevyjádřil. Nenamítl jeho mezinárodní příslušnost. 8. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jeho účasti a s ohledem na nečinnost žalovaného, soud uzavřel, že i on s takovým postupem souhlasí (§ 101 odstavec 4 občanského soudního řádu). S ohledem na nečinnost žalovaného soud ve věci rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 115a) občanského soudního řádu). 9. Věc je třeba posuzovat podle Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001, neboť žaloba byla k soudu podána 23.7.2020 (viz článek 66 odstavec 2 nařízení 1215/2012). 10. Smlouvu žalovaný uzavíral se společností, která sídlila v [obec]. Služby mu tedy byly poskytovány na území České republiky. Z uvedeného plyne, že k řízení jsou věcně příslušné soudy České republiky. 11. Podle článku 5 bod 1. a), b) druhá odrážka nařízení 44/2001 vyplývá, že osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být žalována v jiném členském státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty, to je v daném případě [územní celek] okres [okres] (viz karta zákazníka) 12. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, dále jen„ obč. z.“ a zákon číslo 145/2010 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, to je k datu 8.1.2015. 13. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odstavec 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 14. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 16. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady číslo 93/13/ EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 17. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 18. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 19. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 6.12.2019. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacené půjčky uplatní podáním žaloby u soudu. 20. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce tak, jak je v žalobě tvrzeno. Smlouvou o zápůjčce ze dne 8.1.2015 evidovanou pod [číslo] bylo žalovanému půjčeno 16 000 Kč. K předání půjčky došlo v den podpisu smlouvy. Tuto skutečnost stvrdil žalovaný svým podpisem připojeným na smlouvě. Z označené smlouvy bylo dále zjištěno, že celková dlužná částka, kterou se žalovaný zavázal podpisem smlouvy splatit, byla představována částkou 27 840 Kč, to je 16 000 Kč jako půjčka a 11 840 Kč jako takzvaný poplatek, který je tvořen úrokem ve výši 2 240 Kč, sumou za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 6 400 Kč. Uvedenou sumu se zavázal splácet v 58 týdenních splátkách po 480 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalované a výši půjčených peněž i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na S