6 C 267/2020-26 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši celkem 7 740 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhů, které vznikly žalované z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázala podpisem smlouvy o půjčce ze dne 11.12.2015 [číslo]. Označená smlouva o půjčce byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou. V důsledku následné fúze sloučením se právním nástupcem původního věřitele stala společnost [právnická osoba], [IČO], nyní pod názvem [právnická osoba]. Ten pak postoupil pohledávku vyplývající z citované smlouvy o půjčce včetně příslušenství na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. 2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena 11.12.2015 a její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6 000, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 4 440 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v článku 1.2 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 200 Kč a nákladů za hotovostí inkaso splátek ve výši 2 400 Kč (dále jen poplatek). Celkem se tak zavázala vrátit žalobci 10 440 Kč ve 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20.1.2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradila 15.5.2016. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 960,70 Kč a na dlužném poplatku 1 779,30 Kč Celkem tedy 7 740 Kč. Žalobci rovněž vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. 3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalované se úročí neuhrazená jistina ve výši 5 960,70 Kč dále úrokem ve výši 23,72 % ročně, a to od 21.1.2017, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Po tomto datu do data postoupení nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. 4. Žalobce uplatnil podanou žalobou po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 960,70 Kč, dlužného poplatku ve výši 1 779,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 123,81 Kč (tj. úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 21.1.2017 do 6.12.2019), úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7.12.2019 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 390,19 Kč (tj. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 28.1.2017 do 6.12.2019), úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7.12.2019 do zaplacení. 5. Usneseními ze dne 19. května 2021, č. j. 6 C 267/2020-21 a 6 C 267/2020-22, soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k připojené žalobě ve lhůtě 3 týdnů od doručení žaloby a v téže lhůtě, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Žalovaná se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřila. Nesdělila soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. 6. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 7. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 8. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 9. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 12. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 13. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 14. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění platném k datu 11.12.2015 a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. 15. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku. 16. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. 17. Jediným plněním, které může věřitel požadovat krom