6 C 320/2021-43 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplacené zápůjčky, která mu byla poskytnuta právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 11.12.2017 evidované pod [číslo]. Na základě takto uzavřené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (jistina), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12 320 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 676 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení ve výši 4 130 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 514 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.6.2019. 2. Žalobce uvedl, že poslední splátka byla ze strany uhrazena dne 11.12.2017. Do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 1 600 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 400 Kč úrokem ve výši 29 % ročně sjednané na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od 12.6.2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Po postoupení pohledávky na žalobce nebylo ze strany žalované ničeho zaplaceno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dluhu 33 808,56 Kč. Žalobce uvedl, že součástí částky 33 808,56 Kč je navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobce proto požadoval po žalovaném zaplacení celkového dluhu ve výši 24 108,56 Kč, to je dlužná jistina ve výši 13 400 Kč, a dlužné částky poplatky ve výši 10 708,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 407,16 Kč, to je úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 400 Kč od 12.6.2019 do 20.1.2020, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 341,28 Kč, to je zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 13 400 Kč od 11.1.2018 do 20.1.2020, úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 400 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 400 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. 3. Předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20.1.2020. 4. Usnesením ze dne 20. srpna 2021 2021, číslo jednací 6 C 320/2021-40 a číslo jednací 6 C 320/2021-41 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k podané žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak činil podle § 115a) občanského soudního řádu Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů (§ 104 odstavec 1. občanského soudního řádu). 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci. Prokázal rovněž, že dopisem z téhož data byla tato skutečnost oznámena žalovanému. 6. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon číslo 257/2016 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. 7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 10. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 12. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 13. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno a prokázáno tvrzení žalobce o tom, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 11.12.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce. Jedná se o formulářovou smlouvu, kde údaje o dlužníkovi – žalovaném jsou vepsány rukou do předem připraveného formuláře. Smlouva byla opatřena podpisem žalovaného. Svým podpisem stvrdil převzetí finanční částky od právního předchůdce žalobce ve výši 15 000 Kč. Zavázal se vrátit je zpět věřiteli spolu s poplatkem ve výši 12 320 Kč, tj. úrok ve výši 3 676 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč a částka za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 514 Kč. Celkovou sumu ve výši 27 320 Kč se zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 518 Kč Poslední splátka byla stanovena ve výši 1 514 Kč. Ze smlouvy samotné bylo zjištěno, že požadovaný úrok je uplatněn pevnou částkou ve výši 3 676 Kč a podle strany 2 smlouvy by mělo jít o úrokovou sazbu ve výši 29 % ročně, RPSN u sjednané zápůjčky činí 131,54 %. 14. S ohledem na ustanovení § 1814 písmeno f) občanského zákoníku se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. 15. V případě této smlouvy soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku požadovaném k zaplacení ze strany žalovaného je nepřiměřené, zakládající výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pro hodnocení jednotlivých ujednání takové smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroku a požadovaných poplatcích sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (ustanovením § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci