12 C 107/2021-29 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18.5.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 8 280 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 2.10.2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Splatnost byla sjednána ke dni 30.10.2020. Ve smlouvě byl sjednán i poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 280 Kč. Žalovaný zápůjčku čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Žalovaný tak dluží žalobci částku 8 280 Kč, kterou neuhradil ani na základě upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání. Zást. žalobce svou neúčast omluvil, o odročení jednání nepožádal (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.). 4. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel dne 2.10.2020 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 8 280 Kč. Tato představuje 6 000 Kč jako vyplacenou zápůjčku s částku 2 280 Kč jako poplatek za zpracování zápůjčky. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0%. Roční procentní sazba nákladů činí 6559,23%. Splatnost zápůjčky byla sjednána ke dni 30.10.2020. Z potvrzení o provedené úhradě bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 2.10.2020 vyplacena zápůjčka ve výši 6 000 Kč. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem ze dne 3.2.2021 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18.2.2021, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka ze dne 18.2.2021. 5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 12. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku 6 000 Kč. Soud shledal s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení neplatným ujednání o administrativním poplatku, který je svou výší nepřiměřený. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí zápůjčky, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Žalovaný při půjčení částky 6 000 Kč na 30 dnů by měl zaplatit částku 8 280 Kč, což přestavuje roční RPSN ve výši 6 559,23%. To představuje neakceptovatelnou míru poplatku (úroku), kterému soud nemůže poskytnout právní ochranu a je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a to pro absolutní neplatnost ujednání o poplatku. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6 000 Kč představující jistinu zápůjčky. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanoveném termínu svůj dluh neuhradil, žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 160 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) je žalovaný povinen uhradit svůj dluh žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zaplacení poplatku ve výši 2 280 Kč soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost takového ujednání jako nedůvodnou zamítl. 14. O nákladech řízení soudu rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 825 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 200 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 600 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 189 Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný v 73%, neúspěšný pak v 27%. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 46%, tzn. 685 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.