14 C 404/2022-29 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 29 914 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 7.10.2021 úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobce. Při uzavírání smlouvy je ověřována identita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet žalobce. V tomto případě byla identita žalovaného ověřena na základě uzavření jiné smlouvy. Žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal k úhradě celé částky včetně poplatku ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Smlouvou byly sjednány další poplatky, a to poplatek ve výši poplatek 99 Kč za bezpečnou splátku pro případ nečekané životní. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 980 Kč. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. Za takovéto prodloužení je účtován poplatek ve výši 1 980 Kč. Ke korunovému odkladu došlo dne 9.11.2021 a dne 7.12.2021. Žalovanému byla dne 14.3.2022, 11.2.2022, 2.2.2022 vyúčtována smluvní pokuta vždy ve výši 500 Kč. Výše smluvní pokuty byla sjednána pevnou částkou. Žalovanému byly dále vyúčtovány účelně vynaložené náklady v celkové výši 460 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení částky 29 914 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 19 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti 3 960 Kč, úroků v celkové výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 460 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1500 Kč. Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě upomínky. 2. Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal dne § 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení jednání nepožádal. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. 4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Z úvěrové smlouvy (ID žádosti [číslo]) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 7.10.2021. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 660 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách, celková splatná částka činila 29 896 Kč. Pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru byla sjednána možnost korunového odkladu, za což je následně účtován poplatek ve výši 1980 Kč. Za bezpečnostní splátku byl sjednán poplatek ve výši 99 Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že v případě nevrácení úvěru v den splatnosti, můžou být účtovány účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním. Žalovanému pak v případě prodlení se splátkou může být účtována smluvní pokuta ve výši 10% ze splatné jistiny úvěru, úroků a doplňkových služeb, max. však 0,1% denně z dlužné částky. Součástí smlouvy je i splátkový kalendář. Úrok z úvěru je účtován pouze u 2. až 8. splátky. Z opisu výpisu o proplacení smlouvy a výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobce vyplatil žalovanému dne 7.10.2021 částku 20 000 Kč. Z výpisu čerpání bylo zjištěno, že žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalobce zaslal žalovanému poslední výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 14.2.2022. Přípisem ze dne 1.4.2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení celého úvěru. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu. (zjištěno z výzev a podacího archu). 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2 395 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy. 6. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 87 odst.1 ZSÚ účinného ke dni podpisu smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10. V první řadě se soud musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl spotřebitel a bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, ale poskytovatel úvěru se nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele a musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení, když pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Úvěr pak může poskytovatel úvěru poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 uvedeného zákona ve znění ke dni uzavření smlouvy, by mohl nasvědčovat, že jím byla stanovena nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou jako takovou by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C - 679/18 ze dne 5. 3. 2020, který jednoznačně uzavřel, že čl. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23; čl. 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Neplatnost smlouvy stanovena v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a soud je tudíž povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 11. Soud tedy posuzoval, zda byla úvěruschopnost žalovaného žalobcem zkoumána. Žalobce to tvrdí, nepředkládá však žádné důkazy, jeho tvrzení tedy prokázáno nebylo. Žalobce se nedostavil k jednání, a nemohl být proto soudem poučen dle ust. § 118a o.s.ř., když tuto poučovací povinnost má soud pouze při jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.10.2010, sp.zn. 28 Cdo 3665/2009 - Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže s