6 C 469/2022-59 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 55 702 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Nárok odůvodnil tím, že dne 29. 12. 2019 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (právní předchůdce žalobce) smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako smlouva, přičemž souhlas s jejich zněním žalovaný stvrdil podpisem smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč jako zápůjčku. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve smlouvě postupiteli zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek ve výši 25 672 Kč. Poplatek byl ve smlouvě vypočten jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši s úrokovou sazbou 44,80 % ročně, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení, administrativní činnost a komfortní splácení. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit činila 55 672 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit ji právnímu předchůdci žalobce v 78 týdenních splátkách po 714 Kč, přičemž poslední týdenní splátka činila 694 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na pohledávku zaplatil celkem 15 210 Kč. Žalobce tuto platbu započetl částečně na jistinu, tj. částku 6 227,71 Kč započetl na jistinu ve výši 30 000 Kč, která byla ponížena na částku 23 772,29 Kč. Další uhrazené platby ve výši 8 982,29 Kč byly započteny na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 25 672 Kč, které byly poníženy na částku 16 689,71 Kč a které jsou dále požadovány pouze ve výši 15 729,71 Kč. 2. Pohledávka z titulu shora označené smlouvy byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 s účinností k datu 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 a současně byl vyzván k zaplacení celého dluhu ve výši 57 035,42 Kč nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovaný ani následně ničeho neuhradil. 3. Žalobce uplatnil po žalovaném pohledávku sestávající z částky 55 702 Kč a příslušenství tvořeného kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 333,42 Kč a smluvním úrokem ve výši 44,80 % ročně z jistiny 23 772,29 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 23 772,29 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 4. Žalobce uvedl, že v důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek vzniklo žalovanému právo na zaplacení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Tato denní smluvní pokuta byla kapitalizována na částku ve výši 15 000 Kč k datu 1. 2. 2022. Dále mu vzniklo právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 333,42 Kč, který vznikl z důvodu prodlení žalovaného s hrazením jednotlivých splátek k datu 1. 2. 2022. Dále uplatnil právo na zaplacení sankčního poplatku ve výši 1 200 Kč podle smluvních ujednání v článku nazvaném„ Postup při prodlení zákazníka“. Jedná se o poplatky za zahájení vymáhání dluhu centrálním vymáháním pohledávek postupitele a za poplatky za upomínání. 5. Žalobce v žalobě poukázal také na to, že zápůjčka byla poskytnuta žalovanému v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. S odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalovaného, kontrolou výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalovaného na splátky úvěru. 6. Usnesením ze dne 28. února 2023, č. j. 6 C 469/2022-36 a č. j. 6 C 469/2022-37 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud poučil žalovaného o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce doplnil žalobní tvrzení a navrhl doplnit dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], který sjednával smlouvu o úvěru se žalovaným. S ohledem na tento návrh soud nařídil ve věci samé jednání. 8. Žalovaný se k jednání nedostavil. Svou neúčast neomluvil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal ve věci bez přítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Při rozhodování soud vycházel z předložených listinných důkazů ze strany žalobce doplněných výpovědí označeného svědka. 9. Předně je třeba uvést, že pro právní hodnocení věci je nutné použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný k datu uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. k datu 29. 12. 2019. 10. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 11. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 13. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 14. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 15. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 16. V projednávané věci žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávek. Prokázal rovněž, že žalovanému oznámil postoupení pohledávky dopisem ze dne 1. 2. 2022. Soud má tak za to, že žalobce náležitě splnil svou oznamovací povinnost vůči žalovanému o postoupení pohledávky a o tom, že svůj nárok z titulu nezaplacených zápůjček uplatní podáním žaloby u soudu. 17. Žalobce dále prokázal, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce dne 29. 12. 2019. Žalovaný na jejím základě získal jistinu ve výši 30 000 Kč. Tato skutečnost byla prokázána předloženou smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 12. 2019 opatřenou podpisem věřitele i žalovaného. Předloženými listinami žalobce dále prokázal, že původní věřitel poskytl žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy samotné. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě byla tato zápůjčka poskytnuta žalovanému po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Na podporu tohoto tvrzení předložil soudu zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 12. 2019. Z karty bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru právního předchůdce žalobce ve výši 30 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem je představován částkou 36 520 Kč a tuto skutečnost doložil výplatními páskami za měsíc září, říjen roku 2019. Dále uvedl, že další příjem domácnosti je představován částkou 27 100 Kč. Běžné měsíční výdaje jsou představovány částkou 2 000 Kč. Na základě takto poskytnutých údajů žalobce uzavřel, že žalovaný je schopen splácet zápůjčk