11 C 138/2020-38 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 22. 7. 2020, domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 850 Kč s příslušenstvím a částky 10 200 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání, ač řádně obeslán, se nedostavil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 12. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec a číslo] poskytl žalovanému půjčku - spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a dále poplatek ve výši 7 400 Kč, který se skládá z úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částky za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 23,72% p. a., RPSN 195% Celkem měl žalovaný zaplatit 17 400 Kč. Dlužnou částku měl zaplatit v 58 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč, první splátka 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, poslední splátka měla být zaplacena dne 19. 1. 2018. Žalovaný zaplatil poslední splátku dne 7. 9. 2017. Žalobce požaduje zaplacení částky 12 850 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 9 896,05 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 953,95 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 570,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 427,35 Kč, 8,5% p. a. úrok z prodlení z částky 9 896,05 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, 23,72% p. a. úrok z částky 9 896,05 Kč od téhož data. 4. Stejným způsobem účastníci uzavřeli dne 2. 9. 2016 smlouvu o půjčce (spotřebitelském úvěru) [číslo] ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a dále poplatek ve výši 7 400 Kč (1 400 Kč úrok ve výši 23,72% p. a., 2 000 Kč administrativní poplatek, 4 000 Kč hotovostní režim splátek). Celkem měl žalovaný zaplatit 17 400 Kč. Dlužné částky měl zaplatit v 58 týdenních hotovostních splátkách po 300 Kč, první splátka 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, poslední splátka měla být zaplacena dne 13. 10. 2017. Žalovaný naposledy zaplatil 22. 5. 2018. Žalovaný žalobci zaplatil částku 7 200 Kč, zbývá doplatit 2 144,72 Kč na jistině, 1 400 Kč na úroku, 2 000 Kč na poplatku za administrativní činnost a 1 655,28 Kč za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobce požaduje kapitalizované úroky ve výši 4 021,56 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 352,53 Kč a 8,05% p. a. úrok z prodlení a 23,72% p. a. úrok z částky 7 855,28 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 5. Z karty zákazníka vyplněné dne 9. 12. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl dvě místa pobytu [obec], [ulice a číslo], což je adresa [stát. instituce] a [obec], [ulice a číslo]. Uvedl, že žije s rodiči, od dubna 2014 je zaměstnaný, s příjmem 5 500 Kč z brigád a 7 300 Kč sirotčí důchod, tj. celkem 12 800 Kč. Jeho výdaje jsou 7 200 Kč, včetně splátky úvěru 1 200 Kč, který si vzal u právního předchůdce žalobce v předešlém období. Vzniklou situaci údajně žalobce ověřoval z bankovního výpisu, výplatních pásek, potvrzení zaměstnavatele a dokladu o výměře důchodu, tyto listiny však nepředložil. 6. Z karty zákazníka sepsané dne 2. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl stejné adresy jako v předchozí kartě zákazníka, nicméně uvedl, že v místě bydliště jako nájemník bydlí od roku 2014, uvedl stejného zaměstnavatele, příjem 7 300 Kč, další příjem 4 200 Kč z pěstounské péče, tj. celkem 11 500 Kč, výdaje 6 250 Kč. Tvrzené skutečnosti byly údajně ověřeny ze šeků, pracovní a nájemní smlouvy, SIPA a výměru důchodu, doloženy rovněž nebyly. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na nynějšího žalobce, což vyplynulo ze smlouvy a ze seznamu postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému doporučeným dopisem dne 29. 11. 2019 8. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 30. 4. 2020. 9. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 14. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 9. 12. 2016 a zároveň v souladu se zákonem č. 145/2010 - § 9, když smlouva byla uzavřena dne 2. 9. 2016. 18. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008 /48/, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 19. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 20. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …. poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména p