7 C 5/2021-30 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 12. 2020 (ve znění doplňujících podání ze dne 3. 4. 2021 a dne 19. 4. 2021) domáhal po žalovaném zaplacení částky 62 400 Kč spolu s příslušenstvím. Uváděl, že dne 30 6. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] (s účinností k 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr společně s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem (celkem tedy částku 67 600 Kč). Dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách. Žalovaný však uhradil pouze částku 6 400 Kč. Nesplnil svůj závazek řádně a včas, dostal se do prodlení se splácením. Žalovaná částka je tak tvořena dlužnou jistinou (40 000 Kč), dlužným úrokem (9 090 Kč) a dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru (13 310 Kč). Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována prověřováním podle vnitřních kritérií poskytovatele úvěru (tato kritéria byla v návrhu specifikována). Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 (o postoupení byl žalovaný informován). 2. Soud následně nařídil jednání na 4. 11. 2021. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil či nepožádal o odročení jednání. Žalobce se z jednání omluvil. 3. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Dne 30. 6. 2016 uzavřel žalovaný s původním věřitelem [právnická osoba] Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok]. Žalovanému byla na základě jeho žádosti ze dne 30. 6. 2016 poskytnuta částka 40 000 Kč coby spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s poplatky a kapitalizovaným úrokem, tedy celkem částku 68 800 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 5 200 Kč Smlouva upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, RPSN, možnost zesplatnění úvěru věřitelem. Součástí smlouvy byl Předpis splátek ke smlouvě o úvěru. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru upravoval údaje o věřiteli, popisoval základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a důležité právní aspekty. Ze Žádosti o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta/klientů je patrno, že požadovaná výše úvěru činí 40 000 Kč, požadovaná doba splácení činí 13 měsíců, požadovaným termínem úhrady byl 20. den v měsíci. Žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnán na dobu neurčitou u [právnická osoba] ve [obec] – [ulice] na pozici [anonymizováno], s průměrným čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč (příjmy celé domácnosti byly tvořeny částkou 38 000 Kč), přičemž průměrné výdaje činily 10 000 Kč (celé domácnosti 14 000 Kč). U typu bydlení je zaškrtnuto políčko RD, byt družstevní nebo v osobním vlastnictví. U počtu vyživovaných osob je doplněna číslice 2. Žalovaný měl předložit občanský průkaz, řidičský průkaz a pracovní smlouvu. Ze scoringové karty je zřejmé, že žalovaný dosáhl 35 bodů a mohl mu být tedy poskytnut úvěr v rozmezí 0 až 70 000 Kč. Postoupení pohledávky za žalovaným bylo doloženo Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, tuto smlouvu uzavřely společnost [právnická osoba] coby postupitel a žalobce coby postupník. Součástí listiny je Příloha č. 1 – Seznam postupovaných pohledávek. Žalovanému byla zaslána tzv. předžalobní upomínka, ve které byl vyčíslována dlužná částka, kterou měl uhradit na bankovní účet. Tuto skutečnost osvědčoval podací lístek. 4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 1813 věty prvé o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věty prvé o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále také„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná. 5. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je z části nedůvodná. Žalobcem předloženou smlouvu o úvěru je nutno dle § 9 odst. 1 ZSÚ a § 588 věta prvá o. z. považovat za neplatný právní úkon, protože již z žádosti o úvěr, na níž žalobce odkazoval, vyplývá, že údaje zde uvedené jsou neúplné, když nelze přehlédnout, že u částky 10 000 Kč (u průměrných měsíčních výdajů) není specifikováno, za co je tato částka vynaložena, nejsou uvedeny výdaje za potraviny, drogerii, ošacení, atd. Není doložena pracovní smlouva (případně výplatní páska, výpis z bankovního účtu), ze které by byla patrna výše příjmu. Rovněž celková částka za měsíční výdaje celé rodiny (14 000 Kč) se zdá soudu velice nízká. Dle názoru soudu je tedy zjevné, že předchůdce žalobce dle § 9 odst. 1 ZSÚ v daném případě nepostupoval a úvěr žalovanému poskytl, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný ho bude schopen splatit. 6. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky - spotřebiteli, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady. 7. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu § 586 o. z. (nehledě na skutečnost, že použití konceptu relativní neplatnosti, jak je uveden v § 586 o. z., se soudu v tomto případě jeví jako problematické a znevýhodňující žalovaného jako spotřebitele, jak ostatně nedávno dovodil i Krajský soud v Ostravě v bodě 19 svého rozsudku č.j. 15Co 123/2019-115 ze dne 1. 8. 2019). 8. Za této situace pak nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle § 2991 a § 2993 o. z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce předloženou smlouvou o úvěru prokázal, že předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku 40 000 Kč, přičemž žalovaný mu dle jeho tvrzení vrátil pouze částku 6 400 Kč. Je tedy zřejmé, že částku 33 600 Kč žalovaný nadále dluží. Vedle toho má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně (jak požadoval), a to od data 26. 7. 2017. 9. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 33 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 600 Kč za dobu od 26. 7. 2017 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobce požadoval celkem částku 62 400 Kč, soud jeho nárok shledal důvodným pouze co do částky 33 600 Kč. Žalobce byl tak úspěšný co do 53,8 % předmětu řízení a naopak byl neúspěšný co do 46,2 % předmětu řízení (při odečtení míry neúspěchu od míry úspěchu činí úspěch žalobce pouhých 7,6 %). Za této situace rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.