8 C 150/2021-29 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 28. 6. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 855,52 Kč s 10% p. a. úrokem z prodlení z této částky od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 821,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 674 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč, smluvní pokutou ve výši 2 996,69 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žádosti o úvěr ze dne 24. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný v ní uvedl, že je zaměstnaný, uvedl adresu bydliště ve [obec] a v [obec], údajně doložil výplatní pásky a pracovní smlouvu, z čehož žalobce dovodil, že žalovaný má příjem 19 500 Kč, výdaje 8 010 Kč, přičemž splácí půjčky ve výši 1 700 Kč měsíčně. Vlastní nemovitost jako družstevník, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá bankovní účet. Předložil občanský průkaz a rodný list. Uvedl, že splácí půjčku u [anonymizována dvě slova] ve výši 30 000 Kč, zbývá doplatit 18 000 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] z téhož data soud zjistil, že právní předchůdce žalobcem poskytl žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a částku 14 598 Kč, celkem 31 598 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč. Částka 14 598 Kč se skládá z úroku ve výši 1 637 Kč, částky 8 330 Kč - administrativní poplatek, náklady na vyhodnocení 1 571 Kč, částky 3 060 Kč - hotovostní inkaso splátek; první splátku měl žalovaný zaplatit do měsíce od podpisu smlouvy. 6. Žalobce sdělil ve svých skutkových tvrzeních, že vycházel z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Listiny nedoložil. Na výzvu soudu doložil pracovní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou ze dne 1. 6. 2018, doklady o mzdě ve výši 20 391 Kč, 20 669 Kč a 20 321 Kč a nájemní smlouvu, ze které soud zjistil, že nájemné bylo sjednáno ve výši 4 500 Kč měsíčně. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2021, které bylo odesláno doporučeně žalovanému soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávka byla postoupena na nového věřitele. 9. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu a poslal mu návrh dohody o bezúročném splácení doporučeným dopisem s datem 6. 4. 2021. Také nynější žalobce zaslal oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021. Žalovaný na dluh zaplatil částku 2 300 Kč. 10. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 2. 6. 2021 doporučeně. 11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 17 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 14 598 Kč (úrok, administrativní poplatek, hotovostní inkaso splátek), takže celkem měl zaplatit 31 598 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 257 Kč, první splátku do měsíce od uzavření smlouvy. Zaplatil 2 300 Kč. 12. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 15. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 18. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 24. 3. 2019 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 22. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 23. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval. Doložil 3 výplatní pásky a nájemní smlouvu, ze které vyplývá, že nájemné bylo dohodnuto ve výši 4 500 Kč. Přesto v žádosti o úvěr je uvedeno 3 410 Kč, žalobce také věděl při poskytování úvěru, že žalovaný splácí jiný úvěr ve výši 18 000 Kč, což nijak neověřoval, nedoložil například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Nebylo ani uvedeno, jestli tuto půjčku splácí a dlužná částka nebyla ověřena, nicméně údaje, na základě kterých žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného, byly značně zkreslené. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozpo