8 C 164/2021-20 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 28. 6. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 153,04 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 25. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [obec] poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku navýšenou o částku 25 776 Kč, která se skládá z částky 2 888 Kč - úrok, částky 14 700 Kč - poplatek za poskytnutí úvěru, částku 2 788 Kč - náklady na vyhodnocení úvěrového případu a 5 400 Kč - hotovostní inkaso splátek, takže žalovaný měl celkem zaplatit 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, první splátku do měsíce od podpisu smlouvy a každou další splátku do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. 5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalobce sdělil, že je zaměstnaný, což údajně doložil pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu. Uvedl, že jeho příjem je 19 966 Kč, výdaje 7 000 Kč, bydlí v nájmu, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost. Jeho totožnost byla ověřena z občanského průkazu. 6. Žalovaný zaplatil žalobci 13 999,99 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 2. 2021, které bylo odesláno doporučeně žalobcem a dne 18. 1. 2021 právním předchůdcem žalobce, že bylo žalovanému oznámeno, komu má dluh splácet. Výzva k zaplacení ze dne 8. 3. 2021 byla rovněž zaslána doporučeně. 9. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 2. 6. 2021 doporučeně. 10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 25 776 Kč (úrok, administrativní poplatek, hotovostní inkaso splátek), takže celkem měl zaplatit 55 776 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Zaplatil 13 999,99 Kč. 11. Na výzvu soudu žalobcem sdělil, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Na základě této skutečnosti vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 21 934,77 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 19 731,58 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 203,19 Kč. Požadoval zaplacení jistiny ve výši 22 949,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. 12. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 15. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 18. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 25. 6. 2019 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 22. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 23. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, porušil svou povinnost vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 24. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 30 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 13 999,99 Kč, zbývá doplatit částka 16 000,01 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba byla uznána důvodnou co do částky 16 000,01 Kč, ve zbytku byla jako nedůvodná zamítnuta. 25. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci částečný úspěch. Požadoval zaplacení částky 25 153,04 Kč, přiznána byla částka 16 000,01 Kč, byl tak úspěšný ze 70%, neúspěšný z 30%, náleží mu náklady řízení ve výši 40% Náklady řízení byly přiznány v souladu s vyhláškou č. 177/1994 Sb. §14b) a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 269 Kč, odměnu advokáta 3 x 300 Kč, režijní paušál á 100 Kč, za převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchou výzvu k plnění, 21% DPH z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč, náklady řízení celkem 2721 Kč, což je 100%, 40% z této částky je 1088 Kč a v této výš