8 C 18/2021-50 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 5. 1. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím. 2. K jednání dne 9. 11. 2021 se žalovaná dostavila se svým opatrovníkem, který uvedl, že žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru postupoval v rozporu s požadavkem náležité péče, jak ve fázi sjednávání podmínek smlouvy o úvěru, neboť ujednání smlouvy odporují dobrým mravům, navíc úvěruschopnost žalované nebyla ze strany právního předchůdce žalobce náležitě prověřena. Dále vznesl námitku promlčení, když tvrdil, že k uplatnění nároku u soudu došlo až po uplynutí promlčecí doby. Navrhl, aby žaloba byla ze všech těchto důvodů zamítnuta. 3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [obec] a žalovaná uzavřeli dne 21. 3. 2016 smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku, navýšenou o částku 6 900 Kč - souhrnný poplatek, celkem se zavázala zaplatit 16 900 Kč v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, první splátku do 30 dnů od data uzavření smlouvy, další splátky vždy ke každému 30. dni od splatnosti předchozí splátky. RPSN byla dohodnuta ve výši 187,6%, úrok ve výši 25,85% p. a. Poslední splátka měla být zaplacena v dubnu 2017. 4. Dle sdělení žalobce žalovaná zaplatila 8 900 Kč; žalovaná toto tvrzení žalobce nezpochybnila. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na nynějšího žalobce, což bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem ze dne 24. 7. 2020. 6. Výzva k zaplacení před podáním žaloby byla žalované zaslána doporučeným dopisem ze dne 18. 12. 2020. 7. Soud z provedených důkazů zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 21. 3. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 6 900 Kč, tj. 16 900 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy, když splátky nehradila řádně a včas, zaplatila celkem 8 900 Kč, poslední splátku zaplatila dne 19. 5. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na nynějšího žalobce, což bylo žalované písemně oznámeno. Na výzvy k zaplacení žalovaná nereagovala, kromě částky 8 900 Kč nezaplatila ničeho. 8. Podle ustanovení § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. 9. Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá 3 roky. 10. Podle ustanovení § 2395 odst. 1 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 14. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Vzhledem k datu uzavření smlouvy - 21. 3. 2016 se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016. 19. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 20. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 21. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …. poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 22. K dotazu soudu žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalované prověřoval, když v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná sdělila, že je invalidní důchodkyně, má příjem 8 000 Kč, výdaje 5 200 Kč, její totožnost byla ověřena z občanského průkazu a údajně byly předloženy poštovní složenky za poslední tři měsíce, které však doloženy nejsou. Ze scoringové karty k úvěru vyplývá, že žalovaná dosáhla celkem 24 bodů, takže jí mohl být poskytnut úvěr. Přitom je zřejmé, že z příjmu 8 000 Kč neměla žalovaná žádnou šanci poskytnutý úvěr splácet. 23. Žalobce tvrdil, že jeho nárok není promlčen, neboť splátky z 16. 5. 2017, 11. 9. 2017, 13. 12. 2017 a 19. 5. 2018 nejsou splátkami dle smlouvy o úvěru. Z ustanovení § 2054 odst. 2 OZ žalobce dovozuje, že žalovaná těmito platbami uznala svůj dluh a tudíž jí běží nová 10letá promlčecí lhůta od každé provedené platby, proto k promlčení pohledávky nedošlo, což dovozuje také z rozhodnutí NS ČR ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015. Rozhodnutí, na která žalobce odkazuje, se netýkají projednávaného případu, když první rozhodnutí NS řeší prodej movitých věcí, tedy splatnos