8 C 51/2021-42 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 4. 12. 2020, domáhal po žalované zaplacení částky 31 647 Kč s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 24 437 Kč od 28. 7. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání, ač řádně obeslána se nedostavila ani se neomluvila. Žalovanou částku nezpochybnila. 3. Žalobce se z jednání řádně omluvil. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (neúčelový) splatný jednorázově na částku 10 000 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 279,83% p. a., RPSN 1141,2%, žalovaná měla celkem zaplatit 12 300 Kč. Dne 18. 6. 2018 byla částka navýšena o 6 500 Kč, dne 24. 6. 2018 o 1 000 Kč a dne 26. 6. 2018 o dalších 2 500 Kč, tedy na celkovou částku 20 000 Kč, splatnou do jednoho měsíce, tedy do 27. 7. 2018. Z výpisu z účtu soud zjistil, že všechny finanční částky byly žalované zaslány a žalovaná sama dne 17. 1. 2018 zaslala na účet žalobce určitou částku. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. 5. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky dne 15. 8. 2018 a dne 26. 8. 2018. 6. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 23. 1. 2020, doporučeně. 7. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku navýšenou o 4 437 Kč, takže celkem měla zaplatit 24 437 Kč do 27. 7. 2018. 8. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalované zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byla žalovaná dotazována na své poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Tyto skutečnosti však nedoložil, doložil pouze kopii OP žalované. 9. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 15. 6. 2018. 17. Soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008 /48/, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 18. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 19. Žalobce tvrdil, že žalovanou tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalované o úvěr vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaná příjem, zda z tohoto příjmu je schopna dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalované dluh splácet. Žalobce žalované navyšoval úvěrový rámec, aniž by ověřoval, jaké jsou skutečné poměry žalované. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 20. V daném případě žalobce půjčil žalované částku 20 000 Kč, žalovaná nezaplatila nic, zbývá doplatit částka 20 000 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu apod. Okresní soud odkazuje na rozsudky KS Ostrava, např. č. j. 15 Co 123/2019 – 115, kde je na straně 7 uvedeno:„ Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti“. Okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná. Účastníci jsou povinni vrátit si vzájemná plnění. Žalobce vyplatil žalované částku 20 000 Kč, žalovaná nezaplatila žalobci žádnou finanční částku. Soud shledal žalobu důvodnou co do částky 20 000 Kč a ve zbytku (odst. II. výroku) žalobu jako nedůvodnou zamítl. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne následujícího po splatnosti