108 C 23/2021-70 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 25. 8. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 61 590 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání, ač řádně obeslán, se nedostavil. 3. Zástupkyně žalobce trvala na podané žalobě. Doplnila, že pokud se týká rejstříku SOLUS, není-li vyplněn, znamená to, že klient nemá žádný záznam. Po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. uvedla, že ke schopnosti žalovaného úvěr splácet nemá žádná nová skutková tvrzení ani důkazy. Má za to, že žalobce postupoval v souladu se zákonem, když od zaměstnavatele žalovaného zjistil nejenom, jaký je jeho příjem, ale i to, že žalovanému nejsou prováděny žádné zákonné srážky. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] ze dne 14. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl dvě adresy pobytu, přičemž adresa [adresa žalovaného] adresou, na které žalovaný nebydlí. Požádal o částku 35 000 Kč, která mu byla přiznána, zavázal se zaplatit částku 125 040 Kč, ve 48 měsíčních splátkách po 2 969 Kč, vždy k 17. dni v měsíci. Úrok byl dohodnut ve výši 129,69%, RPSN ve stejné výši. 5. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobce úvěr schválil dne 16. 8. 2019. Návrh smlouvy se stal smlouvou o úvěru [číslo] byly dohodnuty i jiné podmínky smlouvy. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář. 6. Z oznámení žalobce ze dne 22. 12. 2019 soud zjistil, že žalovanému bylo sděleno, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky a byl vyzván k okamžitému zaplacení nesplacené části úvěru běžných úroků, smluvních pokut, apod. ve výši 45 088 Kč. 7. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky, respektive splátky č. 2 - 4, které byly splatné dne 17. 10. 2019, 17. 11. 2019 a 17. 12. 2019, stejná výzva ohledně splátek 2 a 3 byla žalovanému zaslána s datem 18. 11. 2019. 8. Z předsmluvního formuláře ze dne 14. 8. 2019 soud zjistil, jaké jsou standardní informace o spotřebitelském úvěru, které žalobce poskytl žalovanému. 9. Z prohlášení klienta ze dne 14. 8. 2019 soud zjistil, že byla provedena identifikace žalovaného, byl poučen o svých právech. 10. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému částku 35 000 Kč na jeho účet dne 15. 8. 2019. 11. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že k datu 13. 8. 2019 neměl žalovaný v registru žádný záznam. V dalším registru je v kolonce skoré [číslo] k němuž je ve vysvětlivkách uvedeno, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované nové žádosti. 12. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeným dopisem s datem 4. 8. 2021. 13. Z přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy - pojištění schopnosti úvěr splácet soud zjistil, že žalovaný podepsal přihlášku do skupinového pojištění, které činí měsíčně 364 Kč. Doklad je ze dne 14. 8. 2019. 14. Z potvrzení o mzdě žalovaného vyplývá, že čistá mzda byla 26 371 Kč v červnu 2019. 15. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 15. 8. 2019 soud zjistil, že jeho příjem za dobu od 1. 5. 2019 do 31. 7. 2019 činí 24 979 Kč. Žalovaný je svobodný, zaměstnaný je od 16. 4. 2018. Pracovní poměr nebyl sjednán na dobu určitou a nebylo jednáno o skončení pracovního poměru. 16. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 20. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 21. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 23. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 24. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 16. 8. 2019 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 25. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …. poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 26. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto finanční částku včetně navýšení ve 48 měsíčních splátkách po 2 969 Kč, včetně pojištění, takže měl celkem zaplatit 125 040 Kč, zaplatil 2 969 Kč. 27. Žalobci je známo, že soud klade důraz na posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobce prokázal, že měl k dispozici potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného za 3 měsíce, dále že není evidován v rejstříku SOLUS ani v jiném. Vůbec nedoložil jaké má žalovaný výdaje, jaké má náklady na bydlení, zda má vyživovací povinnost, zda splácí jiné půjčky či úvěry. Z předložených listinných důkazů žádné takové skutečnosti nevyplývají a žalobce je nedoplnil ani po poučení u jednání podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 28. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalovaného o úvěr vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, zda má žalovaný jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, jaké má žalovaný výdaje - nájemné, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na běžný život, apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku, apod., kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Tímto svým jednáním tak žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelsk