11 C 137/2020-43 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky 17 440 Kč s příslušenstvím, která na ni jako na postupníka byla postoupena postupitelem [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi postupitelem a postupníkem ze dne 6. 12. 2019. Pohledávka představuje jistinu úvěru 12 000 Kč,„ poplatek za hotovostní inkaso“ 4 800 Kč,„ poplatek za administrativní činnost“ 2 400 Kč a příslušenství, které tvoří zákonný úrok z prodlení z jistiny od 19. 4. 2016 do zaplacení (kapitalizovaný za období od 19. 4. 2016 do 6. 12. 2019 částkou 3 560,78 Kč), úrok z jistiny ve výši 23,72 % ročně od 12. 4. 2016 do zaplacení (kapitalizovaný za období od 12. 4. 2016 do 6. 12. 2019 částkou 10 547,49 Kč). Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 2. 3. 2015, poslední splátka byla splatná dne 11. 4. 2016 a žalovaný na pohledávku, která je předmětem tohoto řízení zaplatil 3 140 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listiny podepsané dne 2. 3. 2015 právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a označenou jako„ Smlouva o půjčce“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala, poskytnout žalovanému 12 000 Kč, který se zavázala tyto finanční prostředky v 58 pravidelných týdenních platbách po 360 Kč vrátit, přičemž poslední splátka byla splatná dne 11. 4. 2016, a to spolu s „ poplatky“ ve výši 8 800 Kč, a že 12 000 Kč bylo žalovanému předáno oproti podpisu předmětné smlouvy. 4. Z listiny ze dne 6. 12. 2019 označené jako„ smlouva o postoupení pohledávek“ a jejích příloh soud zjistil, že jejím obsahem je postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z právního předchůdkyně žalobkyně jako postupitele na žalobkyni jako postupníka. 5. Z listiny ze dne 7. 5. 2020 označené jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ a zaslané žalobkyní žalovanému soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávek a vyzvala jej k úhradě dlužné pohledávky. 6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 2. 3. 2015 poskytla žalovanému 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem a poplatky do 11. 4. 2016, že na pohledávku žalovaný uhradil 3 140 Kč a že žalobkyně nedoložila, zda posuzovala možnosti žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. 7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Soud dovodil, že na žalobkyni byla smlouvou ze dne 6. 12. 2019 postoupena pohledávka uplatněná v tomto soudním řízení, a to včetně příslušenství. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. 12. Podle § 84 ZosÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli (odst. 1). Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (odst. 2). Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne (odst. 3). 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 16. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když je nutno náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutou půjčku dohodnutým způsobem. 17. Právní předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě vystupující v podobě ochrany společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. 18. Právní předchůdkyně žalobkyně v pozici podnikatele a žalovaný v pozici spotřebitele uzavřeli dne 2. 3. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru, aniž by však v rozporu s § 86 ZosÚ byla zkoumána schopnost žalovaného jako spotřebitele daný úvěr splácet, a proto je tato smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru absolutně neplatná pro její rozpor s veřejným pořádkem, přičemž k absolutní neplatnosti právního jednání soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.). 19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vy