8 C 186/2021-40 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 29. 6. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 000 Kč s příslušenstvím a částky 4 202 Kč a příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě, přes zaslanou výzvu, nevyjádřil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z karty zákazníka ze dne 13. 2. 2017 soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, žalovaný uvedl dvě adresy pobytu, bydlí jako nájemník od května 2013, žije s jiným rodinným příslušníkem, nemá žádné nezaopatřené dítě. Pracuje jako [anonymizována dvě slova] [obec] od roku 2015 s příjmem 19 149 Kč, jeho výdaje jsou 7 800 Kč, přičemž splácí úvěr ve výši 800 Kč. Je uvedeno, že doložil bankovní výpisy a pracovní smlouvu, avšak předloženy nebyly. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 2. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku, navýšenou o částku 14 800 Kč (2 800 Kč úrok, poplatek 4 000 Kč, hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč), takže žalovaný měl celkem zaplatit 34 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, první splátku 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Úrok byl dohodnut ve výši 23,72% p. a., RPSN ve výši 195%, když úvěr byl poskytnut na refinancování předchozího úvěru. 6. Z karty zákazníka ze dne 13. 11. 2016 soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, uvedl dvě adresy pobytu, bydlí s rodiči. Nemá žádné nezaopatřené dítě. Pracuje jako [anonymizována dvě slova] [obec] od roku 2015 s příjmem 16 000 Kč. Má půjčku ve výši 17 400 Kč, kterou splácí ve výši 1 500 Kč měsíčně. Jeho výdaje jsou 9 000 Kč, údajně doložil výpis z účtu a pracovní smlouvu, které doloženy nebyly. 7. Ze smlouvy o půjčce (úvěru) [číslo] ze dne 13. 11. 2016 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku, navýšenou o částku 4 440 Kč (840 Kč úrok, poplatek 1 200 Kč, hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč), takže žalovaný měl celkem zaplatit 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, první splátku 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Úrok byl dohodnut ve výši 23,72% p. a., RPSN ve výši 75,72%. 8. Žalobce sdělil ve svých skutkových tvrzeních, že žalovaný zaplatil na první úvěr 7 800 Kč, na druhý 6 238 Kč, jak vyplývá i z doložených tabulek umoření. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamu soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávka byla postoupena na nového věřitele. 11. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 13. 5. 2021 doporučeně. 12. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 13. 2. 2017 a dne 13. 11. 2016 smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých poskytl žalobce žalovanému částky 20 000 Kč a 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tyto částky navýšené o poplatky (úrok, administrativní poplatek, hotovostní inkaso splátek), takže celkem měl zaplatit v prvním případě 34 800 Kč, v druhém případě 10 440 Kč. Zaplatil 7 800 Kč a 6 238 Kč. 13. Na výzvu soudu žalobcem sdělil, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto skutečnosti však nedoložil, navíc je zřejmé, že při uzavření obou smluv již žalovaný dlužil, respektive splácel jiné půjčky, či úvěry. Nebyly doloženy žádné listiny, ze kterých by tvrzené skutečnosti vyplývaly, takže žalobce nemohl vědět, jaké má žalovaný skutečné příjmy, jaké má skutečné výdaje, jaké má skutečné půjčky či úvěry a zda je schopen půjčené peníze splatit. 14. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 19. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 13. 2. 2017. 23. Dále vzhledem k datu uzavření smlouvy dne 13. 11. 2016 se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016. 24. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 25. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 26. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu