8 C 221/2021-22 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 30. 7. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 7 828,96 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z karty zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr, podepsanou dne 17. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla 2 adresy pobytu - [obec] a [obec], bydlí jako nájemník, pobírá invalidní důchod, má základní vzdělání, je svobodná, počet vyživovaných osob 0, její totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Uvedla, že její příjem je 6 773 Kč, výdaje 2 500 Kč. K tvrzeným údajům žádné doklady doloženy nebyly. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 1. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku a částku 5 302 Kč, která se skládá z částky 932 Kč - úrok, částky 2 728 Kč - administrativní poplatek, částky 1 642 Kč - komfortní splácení, takže žalovaná měla celkem zaplatit 12 302 Kč ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, první splátku dnem uzavření smlouvy, poslední splátka činí 246 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 29% p. a., RPSN ve výši 312,54%. 6. Žalovaná dle sdělení žalobce zaplatila 4 200 Kč - 2x 1 000 Kč, 2x 1 100 Kč; tvrzenou skutečnost soud zjistil z tabulky umoření. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že její pohledávka byla postoupena na nového věřitele. 9. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 28. 6. 2021 doporučeně. 10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě, které poskytl žalobce žalované částku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku navýšenou o 5 302 Kč (úrok, administrativní poplatek, komfortní splácení), takže celkem měla zaplatit 12 302 Kč, ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední splátka 246 Kč byla splatná dne 28. 11. 2019. Zaplatila 4 200 Kč. 11. Žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalované zkoumal, odkázal na zákaznickou kartu s tím, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Tyto skutečnosti však nedoložil. Na výzvu soudu doložil Oznámení ČSSZ Praha ze dne 17. 12. 2018, z něhož vyplývá, že od ledna 2019 žalovaná pobírá invalidní důchod druhého stupně ve výši 7 253 Kč, z něhož jsou prováděny srážky, takže žalované je vypláceno 7 037 Kč, dále doložil 2 složenky o výplatě důchodu žalované za výplatní období prosinec 2018 ve výši 6 531 Kč a za leden 2019 ve výši 7 016 Kč, nic dalšího nedoložil. 12. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 14. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 17. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 17. 1. 2019 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 22. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 23. Žalobce tvrdil, že žalovanou tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením až na shora uvedené nepředložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalované o zápůjčku vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaná příjem, zda z tohoto příjmu je schopna dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, apod. Navíc z údajů samotné žalované i z oznámení ČSSZ Praha věděl žalobce, že žalované jsou sráženy určité finanční částky a ani tuto skutečnost neověřil. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalované dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 24. V daném případě žalobce půjčil žalované částku 7 000 Kč, žalovaná zaplatila částku 4 200 Kč