8 C 254/2021-23 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 5. 11. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 14 440 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla příjem 20 568 Kč měsíčně. Uvedla, že její výdaje jsou 13 117 Kč - bydlení, energie, osobní výdaje a také uvedla, že půjčky nemá. Z ověření v registrech vyplynulo, že žalovaná vykazuje určité riziko, neboť splácí po splatnosti 12 168 Kč, má otevřeny dvě smlouvy. Žalobce rozhodl, že žalovaná splňuje podmínky pro přiznání úvěru. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč distančním způsobem a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku a částku 5 340 Kč - poplatky a úroky ve výši ve výši 39% p. a. do 6. 9. 2021, RPSN byla dohodnuta ve výši 1 916%. 6. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalované byla na účet zaslaná dne 4. 8. 2021 částka 5 000 Kč, když předtím zaslala ze svého účtu na účet žalobce 1 Kč. 7. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 8. 10. 2021 doporučeně, když předtím vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dne 14. 9. 2021 a 30. 9. 2021. 8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobce a žalovaná podepsali smlouvu o úvěru, na základě, které poskytl žalobce žalované částku 5 000 Kč a žalovaná, se zavázala zaplatit 5 000 Kč, poplatek ve výši 5 340 Kč a úroky do 6. 9. 2021. 9. Žalobce požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 9. 2021, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč - 1 500 Kč náklady na inkaso, 450 Kč za první upomínku ze dne 14. 9. 2021, 650 Kč za druhou upomínku ze dne 30. 9. 2021 (7.4 a), b) smlouvy), smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč (2x750 v souladu s článkem 7.2,7.3 smlouvy), poplatek ve výši 5 340 Kč; celkem 14 440 Kč. 10. Pokud se týká schopnosti žalované úvěr splácet, žalobce měl k dispozici potvrzení o příjmu za dobu březen - květen 2021, výdaje však nezkoumal. Z registrů - centrální evidenci exekucí a ISIR žalobce zjistil, že žalovaná zde nemá žádný záznam. 11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dále soud postupoval v souladu s ustanovením § 1820 občanského zákoníku. 15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 4. 8. 2021 a také v souladu s předpisy Evropského společenství, zejména směrnicí č. 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 19. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 20. Žalobce tvrdil, že žalovanou tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady kromě dokladu o příjmu za 3 měsíce však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Z registru úvěrů REPI žalobce věděl, že žalovaná už dluží peníze po splatnosti z jiné smlouvy a věděl také, že má uzavřeny dvě smlouvy. Výdaje žalované žalobce nezkoumal vůbec. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalované o úvěr vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, apod. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 21. V daném případě žalobce půjčil žalované částku 5 000 Kč, žalovaná nezaplatila nic. Zbývá doplatit 5 000 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba byla uznána důvodnou částečně, když byla přiznána částka 5 000 Kč, ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku). Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, částku 5 000 Kč přiznal žalobci z titulu bezdůvodného obohacení a přiznal také úrok z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z této částky ode dne