8 C 57/2022-36 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 14. 6. 2021, u Okresního soudu ve Vsetíně dne 3. 3. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 24 960 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] a žalovaný uzavřeli dne 11. 5. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které vyplatil žalobce žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku včetně navýšení ve výši 11 680 Kč, která se skládá z částky 640 Kč - poplatek za uzavření smlouvy, částky 3 520 Kč - poplatek za správu úvěru, částky 3 040 Kč -hotovostní výběr splátek, zbytek úrok takže žalovaný měl celkem zaplatit 27 680 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč, první splátku 11. den v kalendářním měsíci po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. 5. Žalovaný zaplatil žalobci 2 720 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek, kde je žalovaný uveden pod [číslo]. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020, které bylo odesláno dne 13. 2. 2020 doporučeně, soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno, že dluh byl postoupen na nového věřitele. 8. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 26. 2. 2020 doporučeně. 9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 11 680 Kč (úrok, poplatky, hotovostní inkaso splátek), takže celkem měl zaplatit 27 680 Kč, ve 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. Zaplatil 2 720 Kč. 10. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet řádně. Vycházel z údajů žalovaného, a pokud žalovaný uvedl nepravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu, pak vycházel z těchto skutečností. Žádné doklady nedoložil. 11. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 16. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 11. 5. 2017 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 20. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ … poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 21. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, porušil svou povinnost vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek schopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) splácet přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 22. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 16 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 2 720 Kč, zbývá doplatit částka 13 280 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba byla uznána důvodnou co do částky 13 280 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, ve zbytku (výrok II. rozsudku) byla jako nedůvodná zamítnuta. 23. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci částečný úspěch. Požadoval zaplacení částky 24 960 Kč, přiznána byla částka 13 280 Kč, byl tak úspěšný ze 53%, neúspěšný z 47%, náleží mu náklady řízení ve výši 6% Náklady řízení představují nízkou částku dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. - §14 b), proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.